Zabij, nebo budeš zabit!

2. června 2011 v 19:58 |  Zabij, nebo budeš zabit
Draco se vzhlíží ve svém profesorovi lektvarů a nic netušíc kráčí ve šlépějích svého otce. Snape odmítá prožít své déja vu a Draco proto udělá neuvážený krok, jen aby dokázal svému profesorovi, že je pro něj stejně dobrý, ne-li lepší, než jeho otec
Autor: Styx
Postavy: Severus Snape/Lucius Malfoy



L.P. 1980
"Luciusi, potřebuji pomoct. Udělal jsem nepochopitelnou hloupost a nelze to již vzít zpátky," vychrlil jsem ze sebe jedním dechem, jakonáhle jsem se ocitl v bezpečí Luciusových komnat a zničeně jsem klesl do pohovky. Zasténala pod náporem mého těla, zdaleka ne však tak, jako včera, když jsme na ní s Luciusem divoce dováděli.

"Severusi, jsi bledý, jako kdybys viděl Smrt," s obavami řekl Malfoy a podával mi sklenici s mým oblíbeným nápojem. "Co se stalo, příteli?"

Poprvé za ty tři roky ve službách Temna jsem hluboce litoval své přehnané iniciativy, jen abych se zavděčil Pánovi zla, a to za jakoukoliv cenu. Ještě ráno jsem byl pyšný, že jsem to byl právě já, kdo mu prozradil tajemství věštby a postoupil o jeden schůdek výš v jeho seznamu oblíbenosti.

Ještě odpoledne jsem ztěžka skrýval vzrušení, když jsem ze sobeckých důvodů podporoval nápad Pána zla sprovodit ze světa toho Potterova spratka, dokud od něj nehrozí žádné nebezpečí. Až do chvíle, kdy se Mistr rozhodl, že tu zkaženou krev vymýtí až ke kořenům.

"Nepřímo jsem navedl Pána, aby zabil Evansovou... tedy... Potterovou," řekl jsem a hrdlo se mi stáhlo. Vypláchl jsem ho dvojitou skotskou.

Lucius na mne chvíli nechápavě koukal, jako když se uprostřed noci prudce probudí ze snu a pak se hlasitě rozesmál. "Kristepane, Severusi, to mi už nikdy nedělej. Já jsem se lekl, že se něco děje," hlasitě si oddechl. "Poslední dobou mě tíží divná předtucha." S úlevou padl vedle mně.

"Ale ono se děje, Luciusi," nedal jsem se. "Je jen otázkou času, kdy je najde a zabije."

Lucius najednou zvážněl a čelo mu proťala zlověstná vráska. "To ji pořád ještě miluješ, že tak vyvádíš?" V jeho hlase zněla rodící se zloba. "Myslel jsem, že miluješ mně." Zúžil oči do škvír.

"Luciusi, nezačínej zase s tou žárlivostí," řekl jsem otráveně. Teď je ta pravá chvíle na to, abychom se zase dohadovali jak staří manželé. Ta jeho chorobná žárlivost hraničila s omezováním lidské svobody. Mé svobody. Potřeboval jsem teď řešit důležitější věci, jde o čas. "Samozřejmě, že ji nemiluji. Postaral jsi se o to, abych zanevřel na ženské pohlaví. Ale je to moje kamarádka z dětství a jediný člověk, který mi kdy rozuměl a kterého jsem měl rád."

Výhružně na mne upřel ocelové oči.

"Než jsem poznal tebe, samozřejmě," rychle jsem dodal. Přisunul jsem se blíž k němu. "Pán Zla dá na tvé rady a když se za ni přimluvíš, třeba ji ušetří." S nadějí jsem sledoval jeho reakci.

"Zapomeň na tu mudlovskou šmejdku, Severusi," odpověděl Malfoy odmítavým tónem. "Nezaslouží si, abys takhle škemral o její život. Ani u mne, a už vůbec ne u Pána zla. Pokud je rozhodnut, že ji zabije, nikdo jí už nepomůže."

Nechtěl jsem to jen tak lehce vzdát, jde přece o život Lily. "Nesmí zemřít. Je ve tvé moci pomoct jí," šeptal jsem naléhavě.

Malfoy si odfrkl. "Jenže já nechci. Nenávidím mudly a jejich zparchantělé potomky. Nestojí mi za to, abych si tím rozhněval Pána," řekl s nezájmem a hlasitým zívnutím dal jasně najevo, že jestli toto téma rychle neukončím, unudí se k smrti. Zvedl se a šel k baru pro další dávku whisky.

Vzdal jsem to. Budu muset vymyslet jiný způsob její záchrany.

Naštvaně jsem ho pozoroval. Náš tříletý vztah není žádná procházka rajskou zahradou. Luciusova arogantnost a panovačnost kontra moje tvrdohlavost a zatvrzelost nenechat si vnucovat cokoliv od kohokoliv, co se mi nelíbilo, už nejednou byla příčinou toho, že naše hůlky nebezpečně mířily na srdce toho druhého. Smrtijedské souboje byly exotickým kořením v našem vůbec ne jednoduchém vztahu. Většina jizev, kterými je poseto mé tělo, jsem kupodivu neschytal v boji proti nepřátelům Pána Zla, ale jsou památkou právě na divoké konflikty s Luciusem. Nutno podotknout, že já jsem mu nezpůsobil ani o jedinou méně, než on mně.

Přestože není lehké žít s Luciusem, bez něj žít je nemožné. Jeho vášeň, divokost a nezkrotnost mě fascinují natolik, že mě nakonec zase vrhnou zpátky do jeho dychtící náruče. V tajné místnosti za knihovnou mu pak dávám naplno sežrat jeho povýšené chování. Nelítostně ho trestám, i když vím, že on si to parchant užívá. Já ostatně taky.

Z myšlenek mě vytrhl Luciusův měkký, erotický hlas. "Severusi, přestaň se tvářit jak bazilišek a mysli na něco příjemnějšího." Stál provokativně rozkročen přímo proti mně, boky vysunuté, až se částí těla, kterou na něm tak miluji, téměř dotýkal mého obličeje. Blonďaté vlasy mu padaly v hustém vodopádu na ramena a ostře kontrastovaly s černou košilí.

V úzkých černých kalhotách se jasně rýsovaly obrysy jeho péra. Nebyl zatím vzrušený, ale jsem si jist, že už jen zvuk rozepínajícího se zipu na jeho poklopci mu zvedne ptáka do pozoru. Vzhlédl jsem nahoru k jeho tváři. Sledoval mě škvírami mezi víčky a smyslně si kousal spodní ret. Jasné známky toho, že mě chce.

Byl neodolatelný. Copak se mohu na něj zlobit?

Chytil jsem ho za boky a přitáhl blíž k sobě. Vyhrnul jsem mu košili z kalhot a odhalil svalnaté břicho. Jeho nahá kůže přímo sváděla k polechtání jazykem. Dychtivě jsem se na ni přisál a v dlaních drtil jeho zadek. Můj horký dech se tříštil o jeho chvějící se pokožku. Mezi zuby jsem chytil jezdec jeho zipu a pomalu, abych co nejvíc vystupňoval jeho i mé očekávání, jsem ho zuby rozevíral. Když jsem vnořil ústa do poklopce, jeho péro už netrpělivě vibrovalo.

Neříkal jsem to?

Ukázkově jsem mu ho vykouřil, tvrdě a drsně, přesně tak, jak se to tomu parchantovi líbí. Když mi mou hlavu téměř surově přirážel do svých slabin těsně před svým vyvrcholením, sám jsem cítil, že tvrdnu jako skála.

Lucius ve velkolepém výbuchu orgasmu zasténal mé jméno - ostatně jako při každém svém vyvrcholení. Stejně by mě zajímalo, co vykřikne, když se udělá v Narcisině posteli. Severusi? To by ho Narcissa nespíš asi ta trest skřípla.

Vyčerpaně se zřítil vedle mě na pohovku a ztěžka oddechoval. Jindy pečlivě upravené dlouhé vlasy měl teď neposlušně rozházené kolem hlavy. Na ostré aristokratické linii jeho lícních kostí se usadil pomíjivý ruměnec z nahrnuté krve ve tváři po prožitém sexuálním zážitku. Byl rozkošný.

Otřel jsem si ústa hřbetem dlaně a začal si rozepínat pásek u kalhot. "Nech mě vydechnout, Severusi," prosil zadýchaně. "Za chvilku ti to oplatím tak, že budeš brečet," sliboval.

Pousmál jsem se. Mám se tedy na co těšit. Nebrečel jsem už ani nepamatuji. Uvolnil jsem ptáka z těsných kalhot, pohladil jej po špičce a vyzývavě pozoroval Luciuse.

"Děvko," zašeptal. Ve zrůžovělém obličeji se mu zračilo uspokojení z mé precizně vykonané práce. Za těch sedm let, co spolu intenzivně šukáme, vím přesně, co má rád a jak to má rád. Znám do detailu každý záhyb jeho těla, vím o každém jeho skrytém znaménku. Anatomii jeho těla mám dokonale prozkoumanou tak, že by mi moje znalosti mohl závidět leckterý patolog na pitevně.

Myslím, že ani Narcisa mi v tomhle ohledu nemůže konkurovat. Vlastně mi nemůže konkurovat vůbec v žádném ohledu. Mám takový dojem, že ji Lucius v posteli dost zanedbává, až se někdy sám divím, jak vůbec dokázal splodit dědice. Není možné, aby měl sílu obdělávat dvě pole najednou. Jak si totiž jinak vysvětlit, že když je se mnou, je pořád nadržený jak plemenný hřebec a v jednom kuse by jen šoustal?

Ne, že bych nebyl spokojený s jeho sexuálním apetitem, Merlin ví, že jsem bažil po něm, jak Voldemort po slávě, ale já bych si s ním občas rád jen tak intelektuálně pokecal a on mě vždy dostane tím svým nemravným sváděním jako nějaká děvka a slibně se vyvíjející konverzace nakonec vždy skončí s jeho ptákem v jednom z mých otvorů.

Nebo s mým v jeho.

Z úvah mě vyrušilo příjemné vlhko na žaludu. Zrak mi sklouzl dolů. Je úžasné vidět tu světlovlasou hřívu sklánět se nad mým černým klínem. Úžasnější jsou už jen Luciusova měkká ústa na mém zatraceně tvrdém péru.

Zasténal jsem a zaklonil hlavu dozadu. Zavřel jsem oči a soustředil se na Luciusovu orální symfonii. Tak, jako on mi ptáka nedokáže vykouřit nikdo. A že mi jich už kouřilo, třeba ve škole na záchodcích.

Vím, o čem mluvím. Šukám s Luciusem od svých čtrnácti let. Teď je mi dvacet a za těch sedm let intenzivního šoustání jsme naši techniku dovedli k absolutní dokonalosti.

Když jsem se před třemi lety přidal ke Smrtijedům, v jejich řadách se našlo dost ochotných osobností, svolných k nezávaznému sexu. Na smrtijedských večírcích, většinou končících nespoutanými a divokými orgiemi, kterými nás odměňoval náš Pán, jsem ze začátku z čistě mladické zvědavosti experimentoval a zkoušel někde v tmavém koutě nebo na toaletě taky něco nebo někoho jiného.

I když zrovna v té době naše přátelství přerostlo v hlubší vztah, Lucius nic nenamítal. Věděl jsem ale, že tajně sleduje každý můj krok a ostře hlídá, abych nezkušeně neuvízl v něčích sítích. Nikdo ze Smrtijedů se ale stejně neodvážil svést nebo dokonce přebrat Luciusi Malfoyovi jeho mladičkého přítele.

Nikdo ze zkušených Smrtijedů.

Regulus Black zkušený Smrtijed nebyl. Krásný chlapec s okouzlujícíma modrýma očima. Ne tak nádhernýma, jako ty Luciusovy, ale přesto mě ihned upoutaly. Co na tom, že to byl Blackův bratr. Byl z úplně jiného těsta. Stali se z nás dobří přátelé. Miloval jsem ale Luciuse. To však neznamenalo, že bychom si Blackem mladším neochutnali ptáky.

I když mě Lucius v ničem neomezoval, přesto jsem nakonec sám došel k poznání, že všichni ostatní jsou vesměs jen pouzí amatéři a nedokážou uspokojit mé vysoké nároky, které mi vštěpil Lucius. Nikdo mu nesahal ani po kotníky a pokorně jsem nakonec uznal, že o nikoho jiného, než o Luciuse vlastně nestojím.

Ucítil jsem prudký vpád hbitých prstů do mého těla. Byl nečekaný jak nájezd středověkého kmene na cizí území. Propletl jsem mu prsty do dlouhých vlasů a vzrušeně sténal. Pobídlo ho to k intenzivnímu šukání mého zadku prsty. Chroptěl jsem slastí a koutky úst jsem měl vlhké od slin. Lucius by si plným právem zasloužil titul Sexuální virtuóz.

Kdyby jen tušil, že zatím, co on ždímá svými talentovanými ústy mého k zbláznění rozdrážděného ptáka, já myslím na Reguluse.

Když mi po dvaceti měsících našeho vztahu Lucius oznámil, že Narcisa je těhotná, přestože jsem od samého začátku věděl, že se od něj očekává povinnost zplodit dědice rodu Malfoyů, zlomilo mně to.

Fakt, že šuká na dvou frontách mě v návalu zadostiučinění vrhl do Regulusovy náruče. Nesnesl jsem ten pocit, že Lucius strká péro ještě někam jinam, než do mého zadku.

Těch několik nádherných týdnů, kdy jsme se s Blackem tajně scházeli, nechci nikdy vymazat ze své paměti. Byl bych schopen se do něj i zamilovat, kdyby Lucius na můj románek nepřišel. "To ti už já nestačím?" zuřil jako ďábel. Zkušeně odhadl, že to není jen bezvýznamný flirt. Nepochopil ale, že tady nešlo o sex, ale o pomstu a satisfakci.

Regulus za krátkou dobu zmizel ze světa. Prostě se vypařil. Povídá se, že padl v boji proti nepřátelům Pána Zla, já jsem ale docela přesvědčen, že v jeho zmizení má prsty právě Lucius.

Lucius přidal na intenzitě a začal sát jak vakuová pumpa. Myslel jsem, že mi přes péro vcucne koule do těla. Dělaly se mi mžitky před očima a rychle jsem se blížil k vrcholu. Byl jsem už tak blízko...

Lucius použil svůj dokonalý trik zkombinovat vysávání mého žaludu s k zešílení dráždivým stimulováním mé prostaty, který mne vždy téměř zbavuje rozumu. Během několika vteřin jsem mu obstříkl krční mandle gejzírem svého spermatu. Polykal jak hladový misionář.

Lapal jsem po dechu z mohutného přívalu adrenalinu do mých žil. Lucius nechal vyklouznout můj ochabující penis z úst a přesunul se k mému obličeji. "Spokojen?" zašeptal mi na rty, vědom si svého profesionálního výkonu. Mé líné zavrnění značilo bezmezný souhlas.

Lucius se usmál a protáhl se jazykem mezerou mezi zuby do mých úst. Jeho horký polibek byl spíš už jen dozvukem vášnivého orálního sexu. Ani jeden z nás teď nebyl schopný dál šoustat. Naše ochablé ptáky, líně koukající ven z poklopců, toho byly jasným důkazem. Alespoň na chvíli.

Příjemně ukolébán doznívajícím orgasmem jsem se pohodlně usadil. Lucius si lehl a položil svou světlou hlavu do mého klína. Prohraboval jsem se mu jemnými vlasy a pozoroval jeho přitažlivý obličej. Kupodivu se v něm neodrážela jeho typická povrchnost a arogance. Vypadá to, že dnes má jeden ze svých vzácných dnů. Několik minut jsme jen mlčky leželi, zahloubaní do svých vlastních myšlenek.

Od té doby, co Lucius překazil můj vztah s Regulusem, ještě víc znásobil počet našich pohlavních styků, abych neměl sílu zahýbat mu ještě bokem. Hlídá mě na každém kroku jak tříhlavý pes. Chorobně žárlí, což nikdy předtím nedělal. Začal si mě přivlastňovat a svou velkou mocí ničil všechny své potenciální konkurenty v lásce, stačilo, aby se na mne někdo podíval déle, než bylo nutné. Neměl jsem žádnou šanci najít si někoho jiného, i kdybych chtěl. Což jsem nechtěl. Byl jsem a jsem pořád na něm citově závislý. Kromě toho je tady ještě jeden dost podstatný detail.

Miluji ho. A on mne taky.

Z myšlenek mě vytrhl jeho tichý hlas. "Miluješ mě?" zeptal se najednou nečekaně. Přestal jsem ho hladit ve vlasech. Přepadl mne divný pocit, že mi čte mé myšlenky. Pilně spolu studujeme černou magii, přesto se nám ale zatím ani jednomu nepovedlo dostat se nitrozpytem tomu druhému do mysli. Je o krok přede mnou, anebo je to pouhá náhoda?

"Samozřejmě," odpověděl jsem opatrně. "Co je to za otázku?"

Lucius otočil obličej ke mně a pozoroval mě ocelově modrým pohledem. "Sám nevím, co mě to napadlo. Ale cítím nějakou významnou změnu, tak se jen potřebuji ujistit, že nemáš v plánu mě opustit." Přitiskl si moji ruku ke rtům a políbil mě do dlaně. "Nedokázal bych se s tím smířit," zašeptal tiše.

"Jsi sentimentální blázen," řekl jsem káravě. Neubránil jsem se ale utajovanému ješitnému úsměvu. Nezapírám, že mě jeho závislost na mně potěšila. "Vážně, Luciusi, kdybych chtěl, opustil bych tě už dávno. To, že jsem ještě tady, znamená, že nechci."

I když žít s ním není vůbec jednoduché, Lucius je můj osudový muž.

Rozhodl jsem se zneužít jeho citového rozpoložení. "Luciusi... pomoz mi zachránit život Evansové, prosím," žebral jsem o trochu jeho soucitu. "Udělám vše, co budeš chtít."

Posadil se. Upřeně mě pozoroval chladnýma očima a ve tváři se mu usadil povýšený výraz. Naklonil se nebezpečně blízko a smyslně mi zašeptal do ucha. "Vše, říkáš?"

Přikývl jsem. Čekal jsem, co si představuje on pod tím výrazem vše. Nezklamal svou pověst. Sevřel do dlaní mou košili a bez toho, aby se namáhal ať rukou nebo kouzlem rozepnout stříbrné knoflíky, ji na mém těle roztrhal. "Uvidím, co budu moct udělat," zašeptal rozrušeně a sklonil hlavu na mé nahé břicho.

Zase jsem mu podlehl. Tentokrát jsem si ale připadal jako poslední děvka, nabízející své tělo za protislužbu. Doufal jsem, že to aspoň zachrání Lily život.

Můj provinilý pocit hříšné zkaženosti vyprchal jako éter, když jsem se propadal do propasti Luciusovy moci...

pokračování
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzana | 3. června 2011 v 1:00 | Reagovat

Som strašne rada, že si sa k tejto poviedke vrátila, viem, že predošlá časť sa končila hádkou Severusa a Luciusa, keď Voldemort zahral Luciusovu vraždu Severusovou rukou. A Lucius Severusa vyhodil a ten odišiel k sebe domov, ale nechal v mysľomise svoje spomienky na to, čo sa udialo u Voldemorta... Chcela si napísať príbeh, ktorý by vysvetlil čo bolo po tom, kým sa znovu začali stretávať. Lucius sa odvtedy stihol oženiť  a Severus vypočul veštbu... Vysvetlíš to niekde v tejto poviedke, alebo sa ešte vrátiš aj k tej medzi poviedke „Mezi smrtijedy?“
Každopádne sa teším, že sú ako-tak zase moji miláčikovia spolu. Narcissa mi trochu zavadzia, ale čo už, keď to muselo byť. Regulus mi ale nevadí :D Škoda, že zmizol. Scénka keď sa Severus po sexe preberá v Luciusových vlasoch a sám pre seba priznáva, že ho miluje ma roztavila a ja som už znova vtiahnutá do tejto poviedky, nič sa nezmenilo, je to môj najobľúbenejší pár zo všetkých a Táto séria je najúžasnejší slash, ktorý som kedy čítala, aj keď Kat ale aj Život není fér... sa mu takmer rovná. Dúfam, že Ťa múza neopustí a dopíšeš tento príbeh, nech sa už so Severusom a Luciusom udeje čokoľvek. ĎAKUJEM

2 Styx | 3. června 2011 v 10:56 | Reagovat

Zuzko, máš velice dobrý postřeh, toto je vlastně takové "pokračování" Vyvrženců, i když jsem to pojala jako samostatnou povídku, protože jsem měla určitý nápad napsat jejich příběh po letech a pokračovat v rodinné tradici Malfoyů být posedlí Severusem. Tento příběh bude nejen o Luciusovi a Severusovi, ale i o Dracovi. Uvidíme, jak se mi to povede a jestli najdu čas na psaní.
Jak jsem slíbila, dopíšu tu poslední kapitolu (možná dvě, sama nevím, kolik toho bude) Vyvrženců, je to právě ten chybějící článek mezi Vyvrženci a touto povídkou. Jediný problém, který mi v tom pořád brání je ten, že celé IWV a VP si budu musel přečíst znova, abych plynule navázala. Je to přece jen už delší doba, co jsem to napsala, takže se musím opět dostat do děje. Tohle je právě ten problém dlouhých kapitolových povídek.

3 Akkarra | 4. června 2011 v 11:19 | Reagovat

Já ty dva miluju :)

I Draco říkáš? No... To by mohlo být zatraceně zajímavé. Už se na to strašně těším.
Styxinko, moc ti děkuju, že jsi se k tomuhle vrátila :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.