Severusova vánoční idylka

23. května 2010 v 17:08 |  Vánoční idylka
Jeden (ne)klidný Štědrý večer Severuse Snapea a co mu dokáže zcela zkazit sváteční atmosféru.

autor: Styx
Hlavní postava: Severus Snape
Varování: humor, preslash
Už je to zase tady. Vánoce. Merline, jak já tohle roční období nenávidím.
Prý svátky klidu. Děcka vřískají po chodbách a honí se jak smečka dostihových chrtů, protože v tuto dobu se žádné školní tresty neudělují. Nedodržují školní řád ve jménu hesla: O Vánocích budiž vše odpuštěno, a dokonce jim za to ani nikdo nestrhne body. Učitelé přehlížejí všechny přestupky a mile se usmívají, jak jsou ty rozkošné dětičky živé a šťastné. I to pohybující se schodiště je tou atmosférou tak zblbé, že vede do zdi.
Velká síň je slavnostně vyzdobená, jako kdyby se očekával příchod samotného Pána světa. Ze stropu visí zelené cáry jmelí, všichni se pod ním zastavují a vzájemně olizují. Všude hoří tolik svící, jak na krchově o dušičkách. Vánoční strom svými větvemi jak z použitého koštěte zabírá téměř polovinu sálu. Kratiknot stojí na stole, šťasten, že aspoň jednou v roce se podívá kolegům přímo do očí a Wingadiem rozesílá skleněné koule a ptáčky na nevkusně přeplácané větve, které se prohýbají jak zloděj pod pytlem s kořistí.
Začne večeře, jediné, co mě na těchto svátcích baví. Uprostřed stolu trůní obrovský pečený krocan s kaštanovou nádivkou. Už jenom při pouhém pohledu na jeho do zlatova upečenou kůrčičku mám plná ústa slin. Soustředěně hypnotizuji karamelově zbarvené stehýnko, dokonce i ta prsa, která jinak nemusím, se pyšně dmou na tácu, jakoby čekala, až je pohladí můj mlsný jazyk. Olíznu si rty v slastném očekávání chutného šťavnatého masíčka.
Brumbál konečně začne ptáka porcovat a na talíř přede mnou přilevituje moje porce. Nevěřícně upřu pohled na...
Zadek..? Si děláš prdel, Albusi? Sleduji zklamaně ten kus masa a živě si představuji, k čemu krocanovi za jeho života sloužil.
Je mi špatně a chce se mi zvracet. Znechuceně se odvrátím od jídla a zírám do vypelichaného kožichu toho šafáře, než mi dojde, že to není živý medvěd. Prales černých chlupů, upatlaných od majonézy se přibližně v místech, kde se dají předpokládat ústa rozevře a široce se na mne zazubí.
"Vy nebudete, profesore?" zahuláká jak na zapovězené lesy a vyprskne si přitom porci bramborového salátu do vousů na bradě. Bude mít na později.
Zatvářím se, jako bych měl zvracet. Zúčastněně napíchne můj krocaní zadek na vidličku a přenese si jej do svého talíře. Dobrý skutek od něj.
Vrtám se v pudinku jako Narcissa v hamburgeru z rychlého občerstvení, nakonec znechuceně odložím příbor a znuděně se rozhlížím po čtyřech řadách dlouhých stolů, ve kterých to hučí víc, než v mém péru po masturbovací abstinenci.
Děcka i u toho jídla melou panty, ani na chvilku nesklapnou. Pohled mi nechtěně sklouzne na Pottera. Na hlavě má naraženou červenou santaclausovskou čepici a vypadá v ní jako idiot - ne že by jindy vypadal jinak. V jedné ruce stehno z krocana - oči se mi zalesknou touhou, po tom stehně pochopitelně - a v druhé svírá rybu. Doufám, že se mu vzpříčí v krku rybí kost, ať si ty Vánoce taky trochu užije.
Konečně vše ztichne a zahalí se do posvátného ticha, to když Brumbál zacinká stříbrnou lžičkou o sklenici a vynutí si pozornost. Opřu se do opěradla, slastně přivřu oči a užívám si to božské ticho.
"...a nyní se můžeme konečně odebrat k vánočnímu stromu a najít si pod ním každý z nás ten svůj dárek." Ředitelův silný hlas zcela zanikne v ohlušujícím vřesku děcek, které vyskáčou zpoza lavic a zběsile utíkají jedním směrem jako krysy před ohněm.
Čekal bych, že Brumbál hromovým hlasem zklidní ten cirkus, ale on odstrčí židli a rozeběhne se za děckami ke stromečku, jako kdyby ho zrovna postihly střevní potíže.
Osaměl jsem u stolu. Celý profesorský sbor je na nohou, vyvolávají jména a rozdávají dárky.
Proč tady vůbec ještě jsem? Nikomu jsem nikdy žádný dárek nedal a taky žádný nedostanu, je to rok co rok stejné. Ucucávám horký punč a civím na mísu s cukrovím. Uprostřed trůní čokoládou politý biskupský chlebíček. Žaludek se mi opět zavlní, pro dnešek už mám biskupů po krk. Natáhnu ruku a vezmu si zázvorový půlměsíc, jaké štěstí, že není v úplňku. Pomalu ujídám, zamračeně sleduji to mraveniště u stromečku a trpělivě čekám, kdy nějaké rozdováděné děcko ten strom konečně převrátí a bude klid.
Sláva Merlinovi. Všechny dárky jsou rozdány a každý teď sedí na svém místě a rozbaluje svůj balíček. Konečně svatý klid. McGonnagalová si přisedne po mé levici a vtiskne mi do ruky nějaký podlouhlý předmět.
"Letos vám taky někdo nadělil dárek, Severusi."
Si děláš kozy, Minervo?
Usměje se na mně scvrklými rty a víc si mě nevšímá a věnuje se svému balíčku. Nedůvěřivě civím na tu věc v mé ruce. Nikdy jsem žádný dárek nedostal, ani jako dítě. Někdo si ze mě vystřelil a teď mě pobaveně pozoruje, jjak budu rozbalovat kopřivový šampon anebo fotografii nebelvírského famfrpálového družstva. Ostražitě se rozhlížím po okolí a napjatě čekám, kdy přistihnu některé děcko potajmu zvednout zrak ke mně.
Nic.
"Vy nejste zvědavý, co jste dostal, Severusi?" přeruší tok mých paranoidních myšlenek McGonnagalová.
Odměním ji pohledem, kyselejším než naložené zelí, ale mé prsty přesto začnou opatrně trhat vánoční balící papír. Jsem ve střehu, když otevírám malou krabičku, kdoví, co odtamtud může vyskočit.
Odklopím opatrně víčko a překvapeně odhalím rudý samet, kterým je dno krabičky vystláno. V něm je uložené ptačí brko ke psaní. Fénix. Nádherný kousek. Vezmu jej do ruky a prohlížím si jej. Peříčka září všemi barvami, hrot je ostrý jako jehlice, dlouhé je tak akorát do ruky, pohodlně se drží mezi prsty.
Zrak mi padne na malou kartičku na dne. Zvědavě čtu:
Kéž by se tvé prsty svíraly kolem mého péra tak, jako teď svírají tohle brko. Veselé Vánoce.
Upustím vylekaně brko do klína a kartička mi vyklouzne z prstů na zem. Rychle se pro ni sehnu a narazím čelo na čelo toho šafáře, který má zjevně stejný úmysl. S tím rozdílem, že zatímco on má hlavu jak kontejner, mne prskavky před očima na vteřinu vyřadí z provozu a Hagrid zatím úspěšně svírá v ruce inkriminovaný lístek. Vytrhnu mu jej z tlapy a odměním ho tak planoucím pohledem, že mu málem chytnou vousy a jeho úsměv mu zmizí v hustém porostu chlupů. Strážkyně hrobky nás jen mlčky pozoruje, radši už nekomentuje.
Soustředím se opět na vzkaz. Takže to nebude žádné z děcek, ale někdo z profesorského sboru nebo zaměstnanců školy. Zběsile přemýšlím. To pero byla jasná symbolika, dárce mi chtěl naznačit, že ví o mé orientaci. A evidentně je taky na chlapečky. Nebo spíš na osamělé muže v nejlepším věku.
Dám se do pátrání. Kratiknot? Ten bude mít tak krátký knot, že by se s ním zajisté takhle nechlubil. Co ten páchnoucí obr? Zdá se mi to, že ten jeho úsměv mi pokaždé něco naznačuje? Jestli má vše tak velké, jako je sám, to by asi bolelo.
Filch! Ano! Že mě to nenapadlo hned. Pořád chodí ke mně žalovat, co kde ti spratci zase vyvedli a když podá hlášení, stojí ve dveřích, jako by čekal na bonbónek. Že by čekal na něco víc?
Kdo je tam dál? Nenápadně se nakloním dopředu, abych viděl pres Minervu a podívám se doleva.
Lupin. Pečlivě prohlíží jakousi knihu, kterou před chvilkou rozbalil. Pozoruji jeho jemný, až chlapecký profil, který mu ubírá minimálně deset let z věku. Hnědé vlasy, na spáncích místy prošedivělé, mu roky zase naopak přidávají. Sklání se nad knihou, hluboká jizva se mu táhne od levého obočí přes celý obličej až k bradě. Dodává jeho obličeji trochu drsný, až strašidelný výraz.
Najednou prudce zvedne hlavu a zapátrá zrakem po okolí. Jeho oříškové oči spočinou na mně, vteřinu nebo dvě mě překvapeně pozoruje a pak se na jeho tváři objeví široký úsměv. Zamračím se na něj naučeným pohledem, kterým odrazuji prváky na první hodině lektvarů a rychle se schovám za Minervu.
Minerva se starostlivě ohlédne. "Jste v pořádku, Severusi?" Můj výmluvný nepřátelský pohled ji naštěstí odradí od jakékoliv další konverzace.
Takže to byl on! Ten zavšivený vlkodlak! lapám nevěřícně po dechu. Uvědomím si, že se Lupin poslední dobou pokaždé, když ho potkám, na mne směje, jako kdybych měl uprostřed čela penis. Nepřikládal jsem tomu žádný jiný význam a vždycky jsem ho měl za blázna. Merline, jak jsem byl slepý! On mi celou dobu naznačoval, že by měl o mne zájem.
Severusi, co děláváš po večerech? ptá se pokaždé, když si ke mně přijde pro omějový lektvar. Proč se ptáš, Lupine, chtěl bys přečíst před spaním večerníček? odpovím pokaždé zase já.
To zase ne, zasměje se, jen bychom si někdy mohli dát spolu sklenku dobrého vína. Nebaví mě pít sám.
Je to nepřímá pozvánka do jeho postele a já ji nepochopil! Mám chuť třískat čelem do stolu, jak jsem mohl být tak slepý. Minerva by mi tentokrát už jistě zařídila polstrovanou celu u sv. Munga.
Nikdy jsem neměl moc na výběr a pořád lepší vlkodlak, než vlastní ruka. Ostatně - připouštím - Lupin vůbec není k zahození. Jeho tvář, přestože zjizvená a dnes už trochu zestárlá vráskami z bolesti a utrpení při proměnách, byla odjakživa pohledná a ještě jako student jsem dokonce na něj občas myslel ve svých fantaziích.
Přimhouřím víčka a představuji si jeho silné paže s vypracovanými svaly, které trénuje o každém úplňku běháním po čtyřech po Zapovězeném lese. Jeho záda a hruď, protkaná pavučinami jizev a šrámů zajisté musí zdůrazňovat jeho mužnost a sexappeal. Nepopírám, že bych je moc rád obkresloval svými prsty. S vlkodlakem jsem ještě nešoustal a proč si to nepřiznat, láká mě ten divoký zvířecí sex. Mimoděk si olíznu rty.
Otevřu oči. Co blázním? Je to přece nepřítel a prašivý vlkodlak k tomu!
Přistihnu se, jak se zase se nakláním nad stůl a hledím přes Minervu jeho směrem. Sliní si bříška svých prstů a listuje si zaujatě v knížce a jak soustředěně studuje, kouše se do spodního rtu, až mu bělají rty.
Přivřu zase oči a představuji si, jak jeho zuby jemně okusují špičku mého penisu, jak ty dlouhé štíhlé prsty svírá kolem mého ztopořeného ptáka a plynule přetahuje předkožku přes můj žalud tam... a zase zpátky...
Ucítím známý pohyb v poklopci a prudce vydechnu. Minerva zase otočí ke mně nevyžehlený obličej, nic už radši neříká, jen mě sleduje odměřeným pohledem. Zvednu jedno obočí a zahledím se na ni. Máš problém, čarodějnice? Opovrženě se odvrátí, div že nezvedne prostředníček.
Vezmu zase do ruky vzkaz. Kéž by se tvé prsty svíraly kolem mého péra... čtu pořád dokola. Bezpochyby Lupinův styl. Když to čtu po jedenácté, jsem rozhodnut.
Zavržou židle a všichni v sále se na Brumbálův povel zvedají. Sál se pomalu vyprazdňuje, je konec. Rychle schovám balíček do rukávu hábitu a zvednu se taky. Přelétnu zrakem profesorský stůl, Lupinova židle je už prázdná. Zahlédnu ho, jak rozvážně kráčí k východu, pod paží knihu. Rychle ho následuji, aby se mi neztratil v davu. V hlavě si skládám větu, kterou mu oznámím.
Dnes po večerce bych si docela rád dal ve svém kabinetě dobré víno, Lupine.
Pozvánka s přesným určením místa, času a důvodu.
Visím očima na jeho širokých zádech pár metrů přede mnou, abych ho nedejmerlin neztratil. Zrak mi mlsně sklouzne níž a já i pod jeho hábitem vidím, jak ten mizera kroutí zadkem. Koutek mého rtu není zdaleka to jediné, co se mi při tom pohledu zvedne. Hlavu mi zaplní asi tisíc zvrácených představ, přání a poloh, které dnes v noci s Lupinem hodlám zrealizovat.
Už ho téměř doženu, když mi najednou cestu zčistajasna zastoupí Brumbál. "Jak se vám líbí letošní Vánoce, chlapče?" usmívá se a zašustí celofánem. "Karamelku?"
Pod kamenným výrazem skrývám silnou touhu zabít ho a zklamaně sleduji vzdalující se Lupinova záda. Před očima se mi rozplývá šance na nejlepší sex mého života.
Albus mě upřeně pozoruje zpoza dioptrických půlměsíců. "V lednu vám dám k narozeninám k tomu Fénixově brku ještě kalamář, chlapče," mrkne na mne za skly jeho modré oko.
Rychle si přikryji ústa dlaní, když mi žaludek skočí do krku. Najednou pochopím, proč mi ředitel nadělil zrovna krocaní zadek.

KONEC
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anubida | E-mail | 31. května 2010 v 21:27 | Reagovat

Masáááák :-D  O_O Teda s Lupinem by to nebylo k zahození,ale Albus mě dostal :-D  8-O Skvělá povídka,moc mi zvedla náladu

2 Styx | 31. května 2010 v 22:54 | Reagovat

Právě píšu její pokračování:)

3 Zuzana | 2. června 2010 v 9:53 | Reagovat

Znova som si prečítala vianoce a znovu ma to hodilo o zem :D milujem Severusa a jeho myšlienkové pochody v Tvojom podaní. A bude pokračovanie???? Už sa teším, určite si ho užijeme:)

4 Blanch | 31. října 2010 v 22:38 | Reagovat

:D :D :D kurva drát!
loool
Tak tohle mě dostalo. Ale nějak jsem si myslela, že to nebude Remus, vypadalo to příliš snadno...
Ale Brumbál...teda...

A ty myšlenky Severuse nemají chybu.

:D :D

5 chillychilly | Web | 21. listopadu 2010 v 15:21 | Reagovat

Ale ne :-D  :-D  :-D
musím přestat pít u tvých povídek :-D
Chudák můj počítač
celá tahle věc mě prostě dostala, od začátku do konce to bylo tak nádherně sarkastické, Severusovi poznámky a pak ten konec :-D
Mylím, že jsi mě právě zabila :D

6 Pierretta | Web | 22. listopadu 2010 v 20:25 | Reagovat

Myslím, že mě máš taky na svědomí :-D
Tohle je naprosto úžasné! Severusovy poznámky nemají chybu! Ale už od začátku jsem si myslela, že to přeci jen nebude Lupin, jinak by to bylo moc jednoduché. Je vidět, že Brumby opět nezklamal ;-)

7 Zuzana | 10. července 2011 v 20:48 | Reagovat

Toto môžem čítať donekonečna a stálema to pobaví. Tie erotické fantázie s Remusom sú absolútne perfektné.
Teším sa na sľúbené pokračovanie. len nech to nie je prosím s Albusom, lebo sa mi bude chcieť zvracať :D

8 kami | Web | 17. července 2011 v 21:28 | Reagovat

Kruté. :D Ale Severusom to mám presne takto rada.

9 Nellien | 27. října 2011 v 2:39 | Reagovat

Tak toto ma absolutne dostalo :D Teda Dumbledore teda vie sposobit infarkt xD Uz som sa tesila na RL/SS aj ked sa mi to tiez nezdalo a zrazu taky sok. Myslienkove pochody Seva su na nezaplatenie a tie prirovnania su genialne. Normalne ma tvoje dielko (tak ako vsetky) odradila od pozerania oblubeneho serialu :O Nemohla som prestat citat - takze oooooobrovska poklona a klobuk dolu ;) Hor sa na pokracovanie!

10 Coretta | 8. srpna 2012 v 18:58 | Reagovat

Ten konec ale vůbec nebyl hezký :-) Severuse jsi úplně skvěle vystihla, alespoň jedno z mých oblíbených jeho já. Málokdy se u povídek opravdu směju, ale tohle sedlo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.