Děvka

23. května 2010 v 18:29 |  Děvka
Draco, rozmazlený a pyšný Malfoy, je po pádu Pána zla přinucen postarat se sám o sebe. A nejenom o sebe.

Autor: Styx
Pár: Draco Malfoy/Harry Potter

Poznámka: povídka z mého nového projektu, nazvaného jednoduše - SEDM. Je sedm smrtelných hříchů: hněv, smilstvo, pýcha, lakomství, závist, obžerství a lenost. Na každý z nich chci napsat jednu povídku. Navíc napíšu ještě osmý hřích. Jaký to bude, se nechte překvapit ;-)
Smilstvo (lat. Luxuria). Tento hřích označuje jakoukoliv přemrštěnou touhu po sexuálním uspokojení, meze mravů a slušnosti překračující pohlavní zneužití těla jiné osoby, anebo nevázané střídání sexuálních partnerů. Opak - cudnost.
s
Draco napustil plnou vanu horké vody. Nalil přesně odměřenou dávku kouzelného lektvaru a chvíli pozoroval, jak se voda zbarvuje do temně fialova. Načechral bohatou pěnu a přidal pár kapek jasmínového výtažku. Malá koupelna se zaplnila těžkou vůní květin. Sedl si na okraj oprýskané vany, svěsil hlavu mezi ramena a zavřel oči. Využil chvilku vzácného soukromí a nechal se unášet vlastními myšlenkami.
Jeho pohodlný život se obrátil zcela naruby a osud mu dává jednu ránu pěstí za druhou. Po pádu Temného pána přišel o oba rodiče. Nejsou mrtví, ale ani živí. Přežívají. Až do konce života v Azkabanu. Už je nikdy neuvidí. Zůstal sám. Poslední dědic kdysi mocného a bohatého rodu. Starobylé jméno Malfoyů dnes nese rudou pečeť zrady a prolité krve. Veškerý rodinný majetek - přepychová sídla, rozsáhlé pozemky, rodinné jmění - zkonfiskovalo ministerstvo a nezůstal mu ani děravý svrček a jeho, přestože celý poslední rok nesl hrdě Znamení zla, soud osvobodil jenom proto, že se v rozhodující závěrečné bitvě přidal na stranu dobra.
Ze zvyku si promnul kůži na levém předloktí, která ho ještě donedávna často pálila až k nevydržení, když Pán zla svolával své věrné, aby připravoval s nimi bojovou strategii. Teď je jeho kůže alabastrově bílá a jemná jako lupen divoké růže, po cejchu ani památky, jen pod tenkou světlou pokožkou se mu rýsuje spleť modrých žil.
Nejenom, že ho existence lorda Voldemorta stála vše, na čem mu záleželo - rodinu, jméno, majetek, postavení - ale natrvalo poznačila i člověka, na kterém mu záleželo víc, než na čemkoliv v jeho životě. Rychle přerušil tok svých chmurných myšlenek a jedním prstem okusil teplotu vody. Když uznal, že je akorát, vyšel ven z koupelny a zamířil do ložnice.
Vešel dovnitř a chmurný výraz v bledé tváří bleskurychle vyměnil za veselý a bezstarostný. Sedl si k nehybnému tělu v posteli, odhrnul mu pramen neposlušných černých vlasů z čela a usmál se na něj. Smutné oči, tak hluboké a tak zelené jako jezero za bradavickým hradem, Dracovým příchodem oživly a šťastně se rozesmály.
"Tak Harry, jdeme se koupat," řekl Draco laskavě. Rychle ho svlékl donaha, odložil kulaté brýle na stolek a nadzvedl si ho do náruče. Přitiskl si ho k hrudi jako si kojící matka přisaje k prsu své dítě. Odnesl ho do koupelny a opatrne ho ponořil do vody a pod hlavu mu položil polštářek, aby měl pohodlí.
"Teplá?" zeptal se starostlivě. Byla to zbytečná otázka, věděl moc dobře, že i kdyby Harryho vložil do vody, po hladině které by plavaly kry ledu, necítil by chlad. Nabral si plné hrstě vody a rozpustile je šplíchal Harrymu na hruď. Ten jen spokojeně zamrkal řasami a rty se mu pootevřely do úsměvu.
"Mám pro tebe překvapení. Zítra tě vezmu na výlet," oznámil mu a šťastně pozoroval, jak smutek v Harryho tváři okamžitě vystřídala radost, jako když cvakne vypínačem. Miloval tyto jeho změny k lepšímu. Snažil se zpestřit mu každodenní rutinu tím, že vymýšlel pro něj program a vždy se těšil jako malý kluk na Harryho vzrušený obličej.
"Vezmu tě do Bradavic, domluvil jsem se s ředitelkou. Řekla, že by tě moc ráda zase viděla."
V Harryho očích se rozzářily zelené plamínky nadšení a jeho úsměv se roztáhnul od ucha k uchu. Vydal pár nesrozumitelných zvuků, jak se snažil sdělit mu svoji radost a přestože zněly nejspíš jako hýkání osla, Draco jim moc dobře rozuměl.
Ponořil ruku do pěny a začal pečlivě mýt Harryho tělo. Nevynechal ani jediný centimetr kůže. Dělal to rád, moc rád, vždy se na to těšil, beztrestně se mohl dotýkat jeho těla a dosyta hladit jemnou kůži. Pamatoval si, jak Harry ze začátku protestoval a jen se vztekle a bezmocně díval, jak se mu Draco toulal prsty po těle. Za toho půl roku, co o něj dennodenně pečoval, si už však na to zvykl a Draco měl dokonce silné podezření, že se na to těšil.
Sklouzl rukou na jeho hubené břicho a pomalu jej hladil. Neunikl mu Harryho pohled, soustředěně pozorující jeho dlaň. Posunul ruku níž až do jeho klína, prsty se chvíli probíral černými chloupky a obejmul ochablý penis, nadnášenící se ve vodě.
Jejich oči se setkaly. Draco ale nepovolil a laskal jeho úd dál. Harry ještě chvilku sledoval jeho prsty a pak zaklonil hlavu a pomalu zavřel oči. I když necítil ruku na svém penisu, necítil vlastně vůbec nic, přesto prožíval své představy, jako by byly skutečné a jeho pootevřené rty přitom tiše vzdychaly. Draco hleděl fascinovaně do jeho soustředěné tváře a v hlavě se mu honily hříšné myšlenky na to, jak necudný výraz by Harry měl, kdyby to cítil doopravdy.
"Půjdeme?" zeptal se Draco s úsměvem, když Harry opět otevřel oči.
Za tu dobu si našel svůj osobitý způsob, jak ho co nejšetrněji a nejbezpečněji dostat z vany. Vypustil vodu a pevně ho uchopil ho pod koleny a pod pažemi, aby mu nevyklouzl a vyzvedl ho nahoru do křesla, nevšímajíc si, že jeho saténová košile je od něj celá zmáčená. Rychle použil pro oba sušící kouzlo a oblékl ho.
Opatrně ho položil do postele a lehl si k němu nabok. Rozvrzaná kovová konstrukce zasténala. Ovinul si paži kolem Harryho pasu a dlouze si navzájem mlčky hleděli do tváře. Vzdor a hrdost z Harryho očí už dávno vyprchaly a dnes se z nich dala přečíst jak z otevřené knihy pouze vděčnost a oddanost. Harry přišel o všechny, které miloval. Všichni jeho staří přátelé spí svůj věčný spánek v černé vlhké zemi bradavického hřbitova. Nezůstal nikdo, kdo by se o něj postaral. Nikdo, až na jednoho. Paradoxně jeho bývalého nepřítele.
Draco chytil Harryho za ochablou ruku a přiložil si jeho dlaň k tváři. Přejížděl s ní po svém obličeji a přivíral oči v představě, že to ne on, ale Harry laská jeho tělo. Usmál se a vtiskl mu polibek do dlaně.
Nebe za okny se pomalu zatáhlo oponou noci a stíny, plazící se po zdech v plápolajícím tanci plamínků svíček se strašidelně prodloužily. Draco se nervózně zavrtěl. Je čas. Jemně odhrnul pramínek neposlušných černých vlasů z Harryho čela. Jizva zmizela. Ve stejný den, jako jeho cejch, ve stejný den, kdy Pán zla přišel o poslední část své duše.
"Budu muset jít," zašeptal a ocelová šeď jeho očí potemněla smutkem a získala nádech oblohy, stahující se děšťovými mračny. Harryho chlapecký úsměv se zkřivil rozčarováním a jeho ústa začala neslyšně, ale naléhavě mluvit. Draco pozorně odečítal jeho slova ze rtů a v hezké tváří se mu rozsvítil šťastný úsměv. Přešel mu prsty po obličeji od čela až po bradu.
"Už opravdu musím. Noc začíná a jak jistě víš... jsem noční hlídač," ušklíbl se a s nechutí se zvedl z postele.
Celou dobu, co se převlíkal, nespustil oči z Harryho tváře a upřeně hleděl do těch smutných, obrovských tůní barvy mořské vody v laguně, snažíc se udržet na svých rtech upřímný úsměv. I když ten krutý pohled na bezvládné tělo mu vyrvával duši z těla a cítil se jako mršina, do které se hyena zakousne svými silnými čelistmi, aby urvala pro sebe kus masa.
Tak rád, tak neskutečně rád by mu pomohl. Voldemortova smrtící kletba zlomila Harrymu druhý krční obratel a poranila páteř. Vychýlené obratle poškodily míchu. Od krku dolů je ochrnutý a jeho dýchání kontroluje respirátor. Bez cizí pomoci - bez jeho pomoci - by nepřežil.
V medicínský zázrak už nikdo nevěří. Nepomohly lékařské kapacity ani vyhlášení léčitelé. Harryho zdravotní stav se od úrazu skoro nezměnil. Pokroky byly od začátku minimální. Dodnes hýbe jen hlavou a další zlepšení hybnosti je podle expertů nepravděpodobné.
Draco se cítí zodpovědný. Jeho největší úsilí směřuje na podporu výzkumu léčby poranění páteře.
Nemůže Harrymu ale prozradit, že jako odpadlíka ho nikde nezaměstnají. Že si peníze na jeho léčbu musí zaopatřovat způsobem, který mu je proti srsti a zvedá mu při tom žaludek až do krku.
Dopnul poslední knoflík na černé hedvábné košili a přehodil přes ramena bílé sako. Přistoupil k posteli a položil dlaň na Harryho čelo. Chvíli hleděl do jeho rezignované tváře a přestože mu krvácelo srdce do hrudní dutiny, udržoval na tváři povzbudivý úsměv.
"Ráno jsem tady jak na koni," mrknul na něj slibně. Sklonil se k jeho obličejí, pramen dlouhých platinových vlasů, které si nechal narůst po vzoru svého otce, vyklouzl zpoza jeho ucha a polechtal Harryho na krku. Rty obou mužů se přitiskly k sobě a jejich jazyky nenasytně hledaly cestu k sobě. Hladily se a ochutnávaly navzájem, dokud Harrymu nedošel dech a nezačal lapat po vzduchu. Draco hbitě sáhnul po masce a přiložil mu ji na tvář. Trpělivě čekal, až se jeho dýchání zklidní, teprve pak se zvedl. Pečlivě ho přikryl dekou, přestože Harryho kůže nerozeznala rozdíly teplot, políbil ho na rozloučenou doprostřed čela a vykročil k východu. Ve dveřích se ještě otočil a věnoval mu poslední přátelský úsměv, do kterého vložil své emoce, naději a povzbuzení.
Když za ním zaklaply dveře, jeho maska přetvářky z něj okamžitě spadla a on se opřel zády o dubové dřevo a zavřel oči. Nevěděl, jak ještě dlouho dokáže snášet ten útrpný pohled na Harryho ochrnuté tělo. Sžírala ho vina, protože byl to on, kdo systematicky připravoval příchod Pána zla do nedobytných Bradavic a otevřel cestu Zlu. Jen kvůli němu Harry nikdy nezvedne ruku, aby ho pohladil, jeho němá ústa nikdy nezašeptají slova, která by tak rád z nich slyšel, jeho tělo se nikdy nezachvěje vzrušením pod smyslnými doteky jeho prstů.
Otevřel oči, odlepil se ode dveří a vyšel z bytu do zapáchající tmavé chodby nad špinavou putykou. S prásknutím se přemístil do jiné části Londýna, tentokrát čistější, civilizovanější. Po krátké svižné chůzi osvětleným širokým bulvárem zabočil do tmavé ulice a po chvíli zastavil před vchodem do podniku, který se stal jeho každonočním domovem. Rudě zářící světlo nad vchodem čeřilo všudypřítomnou tmu. Každou noc Draco zvedal zrak k problikávajícímu neónovému poutačí dřiv, než vstoupil do jeho pekelné brány, ale jako by spíš vzhlížel vzhůru ke svému Nejmocnějšímu a prosil ho o odpuštění hříchu, který se právě chystal spáchat.
Draco vešel dovnitř, mávnutím ruky se pozdravil s vyhazovačem s postavou Golema a vešel do baru. Příjemnou hudbu, linoucí se z jukeboxu, za tu dobu, co tady pracuje, už ani nevnímal. Sedl si k barovému pultu a bez objednávky se před ním objevila sklenka jeho oblíbené tequily. Kývl hlavou na barmana a poslal mu slabý úsměv. Sotva se stačil napít.
"Tak mladý... tak krásný... a sám?" Jeho útlou dlaň jemně sevřela tlustá, sádelnatá ruka, na každém prstu se jí třpytily zlaté prsteny. Draco málem ucukl, ale ovládl se. Otočil hlavu k muži po jeho boku. Intimní světlo nad jejich hlavami dopadlo na jeho pobledlou tvář a jen pozorné oko by záhlédlo na samém dně černých zorniček zhýčkaného Malfoye směsici znechucení, odporu a pohrdání.
"Nechtěl bys mi dnes v noci dělat společnost, krasavče?" zachroptěl lačně cizí muž a promnul v buclatých prstech mudlovskou bankovku, až zašustila jako suché listí.
Draco aniž by pohnul hlavou, sklouzl pohledem z prasečích očiček na lákavou cifru na mudlovském platidle a pak opět zvedl zrak do zpocené tváře. Potlačil silný odpor, svírající se mu kolem žaludku a nasadil přesvědčivě smilnou masku.
"Rád," usmál se profesionálně.

KONEC
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanch | 31. října 2010 v 22:23 | Reagovat

Dokonce už píšeš i D/H?
No, tohle bylo kruté, ale hodně emocionální.
Hezký kousek.

2 Mekare | 2. listopadu 2010 v 17:14 | Reagovat

velmi pekne napisana, a valmi kruta.. pacila sa mi :-x :-D  :-x

3 Zuzana | 29. srpna 2011 v 23:57 | Reagovat

Vraciam sa na miesto činu, napriek smútku, ktorý z toho mám, ale keď Draco je tak nádherná postavička na ľútosť. Dokonalé, trpko-sladké.

4 Blangela | Web | 18. března 2012 v 18:25 | Reagovat

Podobnou povídku jsem ještě nečetla. Je to dokonalé. I když u tebe docela nezvyklý pár :D Ale je to dobré. Procítěné, smutné, prostě tvoje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.