Dotek anděla

23. května 2010 v 17:44 |  Dotek anděla
(Sty) X prožívá nezapomenutelnou noc se svým nejmilejším otrokem

Autor: Styx
Pár: Severus Snape/X, trojka SS/LM/X
žánr: Het-slash
s
Poslala jsem pro něj. Poslední dobou dost často. Přepadla mne neodolatelná touha zalaškovat si dnes v noci s mým nejmilejším otrokem. Byl mým oblíbencem, zároveň i nejlepším a nejvýkonnějším mužem z mého harému. Dokázal mě pokaždé uspokojit tak, že jsem křičela slastí o pomoc a nebýt jeho paní, prosila bych ho, znova a znova...

Znal všechna má přání, i ta nejskrytější, věděl o každé erotogenní zóně na mém těle a dokázal během okamžiku probudit mou vášeň až k hranicím šílenství. Do posledního detailu měl nastudované mé tělo, věděl, co se mi líbí, po čem skrytě toužím, čím mne vynese až do oblak. Naše společné noci byly ty vzácné chvíle, kdy jsem mu na pomíjivý okamžik dovolovala, aby měl nade mnou moc. Využíval ji do poslední kapky a svými štíhlými, drze zvídavými prsty, talentovaným jazýčkem, slídivými rty a nádherným, rovným penisem mi poskytoval pomyslný ráj na zemi.

Pokaždé, když se mě zmocnil, přestala jsem vnímat svět kolem. Měl talent na to, abych se mu dobrovolně a zcela oddala a zapomínala na to, že on je tady otrokem. Jeho sametový baryton, vlnící se tiše u mého ucha, mě spoutával neviditelnými provazy.

Dnes v noci chci s ním vstoupit do ráje, oba nazí jako Adam a Eva a pak, mnohem, mnohem později, až splní i má nejtajnější přání a já spokojená uznám, že už mě dostatečně ukojil, možná mu za odměnu nakousnu to jeho červené jablko...

Vešel. Klesl na koleno a pokorně sklonil hlavu na hruď. "Má paní..." zašeptaly jeho rty. Neposlušný pramen jemných havraních vlasů mu spadl do tváře a tento smyslný pohyb probudil můj klín.

Oděna do kapky touhy lehla jsem si do baldachýnu. "Pojď ke mně... Severusi..." toužebně zašeptala má ústa.

Poslechl. Zvedl se z kolen a přistoupil k mé posteli. Pomalu, rozvážně, vědom si toho, že ho svlíkám pohledem. Černá hedvábná košile obkreslovala jeho tělo a zdůrazňovala úzká ramena, rovný pas a ploché břicho. Několik knoflíčků pod krkem měl rafinovaně rozepnutých až do půli hrudi a při pohybu se mu košile odhrnovala a odhalovala sněhobílou kůži na prsou, porostlou jemnými, černými chloupky. Přiléhavé kalhoty barvy tmy těsně obepínaly jeho štíhle boky a tenká látka nestydatě prozrazovala obrysy toho nádherného tajemství, skrývajícího se v jeho rozkroku.
Vše na něm bylo důmyslně černé. Šat, oči, vlasy, duše… Barva, která mu hříšně slušela. I na té duši.

Sedl si na kraj postele, opřel dlaně na polštář po obou stranách mé hlavy a z nebezpečné blízkosti mne spoutal temným pohledem. Ještě se mne ani nedotkl a já už se volným pádem řítila do té hluboké bezedné rokle. Z posledních sil jsem se snažila udržet střípky své moci v rukou.
"Severusi…" vyšel mi spontánně ze rtů smyslný vzdech a jeho přeněžný tón mně prozradil. Pravý koutek jeho rtu se mírně nadzvedl ve vítězném úsměvu. Pokrčil ruce v loktech a sklonil se k mé tváři. Čelo mi pohladil neposlušný pramen jeho havraních vlasů a do nosu mi prorazila opojná kořeněná vůně kůry skořicovníku.

Zastavil se těsně nad mými rty, jen v takové vzdálenosti, aby mi mohl pohledět zblízka do očí a kochat se svou mocí a mou bezmocí. Jeho temné oči mě pohltily jako hladina černého jezera a vysály ze mne všechnu vůli. Věděla jsem, že jsem už pro dnešek ztracena a jako na smrt jsem zapomněla na to, že to já jsem jeho paní.

Chvilku, jejíž trvání si sám určil a pro mě byla věčností, mi hleděl vyzývavě do očí a vychutnával si svou moc nade mnou. Pak mě ovanula vůně máty z jeho dechu, pouhou vteřinu předtím, než se jeho měkké rty dotkly mých…

V poslední chvíli si polibek rozmyslel. Nalil si sklenku skotské na stolku vedle postele. Přiložil hranu ke rtům a napil se. Převaloval zlatý mok v ústech a vychutnával. Kořeněnou chuť nápoje i moji trýzeň.

Odložil skleničku a naklonil se nad mou tvář. Ostrá vůně whisky přehlušila jemnou vůni máty. Dotkl se mých rtů a pootevřel je jazykem. Do úst mi vklouzl teplý, ostrý nápoj. Chutnal jeho ústy.
Vysunul špičku jazyka a smyslně olízl kapku whisky, ulpělé na jeho rtech. Ten malý vlhký kousíček jeho těla vyprovokoval mé hrdlo k dalšímu toužebnému vzdechu. Má ústa po něm prahla a toužila jím být zaplněna.

Dotkl se mých rtů a mé smysly opět omámila vůně skořice. Teď... ne, ještě ne. Jazykem přejel po mém horním rtu a zpátky po dolním a stíral z nich zbytky ohnivého nápoje. Úmyslně oddaloval okamžik polibku a pobaveně sledoval mou touhu, usazenou na chvějících se rtech. Zvedala jsem tvář a necudně nabízela svá ústa. Dělal, že to nevidí. Týral mne. Tmavé oči mu jiskřily lehkou nadřazeností.

Konečně zaútočil zvlhlými rty na ty mé, nečekaně, s nezkrotnou vášní, zahltil je a jazykem pronikl hluboko do mých úst. Vytušil, že pro tuto chvíli stojím právě o divoký polibek. Znal mé touhy líp, než kdokoliv jiný a věděl, že když mě nechá na něj dlouho čekat, vyprovokuje mou žízeň po něm až k hranicím sebeovládání.

Zavřela jsem oči a nechala tu touhu ve mně překypět. Rozlila se mým tělem jako horká láva. Vnořila jsem prsty do jemných vlasů a přitiskla si jeho černou hlavu ještě blíž. Jeho jazyk, nasáklý ostrým alkoholem, se divoce metal v mých ústech, ovíjel se kolem mého, přejížděl mi po zubech a nořil se hluboko do útrob úst.

Líbal jako bůh. Vtáhnul do svých úst ten můj a cucal jej jak zralou jahodu. Kousal do něj a vyvolával ve mně slastnou bolest. Dusil mne svým polibkem a nedal mi šanci nadechnout.
Po chvíli rozhodl udělit mi milost. Stáhl jazyk do svých úst a uvolnil cestu dechu. Lapala jsem po vzduchu a zahlédla jsem v jeho černých očích chladnou převahu. Stiskl mé rty něžně mezi zuby a kousal je a škádlil zuby. Vtáhl můj spodní ret do svých úst a uvnitř nich jej sál a trestal k zbláznění.

Najednou se odtrhl od mé tváře a rty se mu zvlnily do úsměvu, když se mi z hrdla vydral frustrující sten. Posadil se, pohltil mne záhadným pohledem a mezi štíhlými prsty sevřel tkaničky mého z pavučin utkaného negližé.

Pomalu zatáhl...

pokračování příště
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kvetinocka | 2. listopadu 2010 v 23:02 | Reagovat

chci pokračovaní...je to neskutečné..jsi ďábel :-P

2 Cairo | 8. prosince 2010 v 11:33 | Reagovat

Já chci taky pokračování, skoro jsem u toho nedýchala, úplně mě to pohltilo a najednou konec? To není fér! :-D Styx, ty máš neuvěřitelnej talent čtenáře naprosto uchvátit. Nevím, jak to děláš, ale chci to umět taky :-D Klobouk dolů :-)

3 ש | 5. května 2014 v 12:15 | Reagovat

Ok, tak teďka celou tu iluzi, co jsem stvořil všema místníma komentářema zruším podivuhodnou hranicí na hranici střízlivého zamyšlení, které po mně nikdo nechce. Potopa různých komentářů, které v chladném odrazu mých zpětných zrcátek vypadá jako nějaký lepidlo-like substance. Chtěl jsem udělat reálné zhmotnění, spoléhaje na sílu svojí reanimace naladění okruhů v její hlavě spojených s dobou vzniku textů, co jsem komentoval. Moje hypotéza byla schválně přehnaná a totiž že světlu mojí kurtoazie neodolá nikdo, tím spíš statistickou náhodou semene jejího otce determinovaná Styx. Částečně jsem tušil, že pravděpodobnost je spíš malá, že moje taktika je zatížená přetížením na modrý straně otevřeného nebe, který jsem jí jako reflektor strkal do obličeje. Udělal jsem tu nejhlubší přirozenou otevřenost, která mi v té době přišla na mysl a tomu říkám přetížení na modrý straně. Přišlo mi, že to z jisté perspektivy dává smysl, speciálně z té, která jakoby si myslela, že se spolu známe od pradávna. Snažil jsem se využít toho, že bude číst můj text, k vyvolání její budoucí reakce, která by mě uspokojila, ale NEPOVEDLO SE MI TO.

Tu operaci jsem nazval reanimace, ale trochu to splývá z nekromancií, chtěl jsem vyvolat její hlas. U oživování mrtvol je ta nevýhoda, že se někdy zvednou až opožděně, takže by jeden čekal, ale zase když se oživení nepovede, tak by čekal na Věčnost.

Styx: Vždyť jsem ti říkala, že na mě nemáš čekat. A vůbec nechápu, že se se mnou ještě zabýváš.

Já: Drahá Styx, chci na tvé fiktivní identitě demonstrovat sílu textuálního terorismu! Plot twist a tak všelijak se to jmenuje. Ale neboj se, rozhodně nechci být označený jako posedlý jednou ženou. Proto jsem se prošel i jinde a teď se skrz tento rámeček vracím do nicoty. Jen co si doreju nápis na náhrobním kameni lokálního veřejného hřbitova.

Děsivá pravda totiž je, že nemám tělo a fyzicky neexistuju. Ale jednou jsem tady hrozil spálením duše podle Melkora a kdybych se o to nepokusil, tak bych byl za toho, co se jen vytahuje a odkazuje.

Jak na to? Síla Harryho Pottera byla v pozornosti, kterou se uměl zafixovat na zlatonku. Jde tam o diferenciální vyhodnocování přítomného okamžiku. Některé mžiky odpovídají smrti, kdy se zamrzá konec minulosti a v hořícím kotrmelci se rozstříkne jako obzor asociací na nekonečném moři možných výpovědí.  

Můžete ho polapit diagnózou promluvy pomluv do škatulek psychologických kategorií, ale z toho povstává jen souhlas a všeobecné klepání si na rameno.

Tak Styx si ráda představuje, že je tajemná...fakt je ten, že jestli si chtěla uchovat nějaké neosvícené místo, tak jí to vyšlo. A vidíte to, jak se přirozený pojem kurtoazie jako neuhasitelného jasu modré oblohy bije s přirozeným pojmem atraktivity jako je tajemnost a temnost sklepa, jeskyně, díry, potrubí útrob a jeho bráněných vstupů.

Ok, ok, tak si napíšu jebání se Styx přímo do její paměti, a budu to psát stylem zrychleného řízení rovnou k vy-operaci výbojkou:

Hmmmm, nechť pokoj, nechť postel, nechť její naladění, zástava na reálu, nechť imaginace. Nechť v sedu naproti sobě na posteli, nechť mám prsa, nechť jsou rozkojená, nechť neodolá, nechť se ukáže, že mám ve skutečnosti kleštěmi uštípnuté bradavky a ona chlemtá mojí krev. Nechť její naladění skrz hladinu drog v mé krvi, nechť je omámená a obecně svolná k experimentům.
Nechť přivázaná mezi předními sloupky u postele, nechť náhle vstoupí chladný oblouk válce skla do její jeskyně. Nechť kdosi zhasne a nechť světlo - pronikající jejím břichem až na povrch jako temná záře magmatické řeky.

Otázka zní, jaký výkon musí mít ta žárovka, aby jí takhle prosvítila. Nechtělo by se mi to počítat...

Měli byste vědět, že jsem ženskou psychologii, kterou používám, derivoval z Cesty K Majáku od Woolfový. Musím za to zaplatit tou formou dadaismu, kterou si vymyslela a to je znásilnit postupně celou abecedou. Souvisí to s tím projektem textu, který cosi způsobí přímo v čtenářově mozku, např. zbortí význam, vyvolá démona, anebo podle Monty Pythonů umře smíchy, anebo podle Styx bude mít erekci. Chci říct, že bez erekce se mi to dařilo číst jen hrozně pomalu, takže klobouk dolů za to ovlivnění reality pouhým čtením písmen.

Chci ty slova rozpustit bez účinku a udělat tak karmu k jejímu textu a většině té pornografie, která na mě působí spíš jako kdyby mi rvali duši z těla.

Tohle pro mě bude jako balzám ztráty signifikance slov a tlaku asociací.

Je cosi v lásce, co jednoho po negaci posílá k sebevraždě, protože ztratí táhnutí potenciálem budoucnosti.
Stojím na útesu a alegoricky si prostřeluju hlavu(ve smyslu, že se tady už neobjevím, formálně umřu a už doopravdy přísahám, že si místního blogu nebudu všímat a Styx už nebudu otravovat), zanechavše otvoru ránu ronící čúrky písmen smrtelné křeče abecedy mé unikající duše.

Anomálně atrofovaná azbestová adjunkce análu a ananasu
Blána bolí bříška břitev brnícího brlohu bratrů brodích bažiny barev brutepovaného brka
Gumové grrrrr, grafiti grimasy grepfruitu gravidního granátem gró gestaltu
Dechem dlaně duní dikce: dlouhá dvojice dojí drobky: duté duhy dnící dnění drobení datlí dehtem
Hlavní hnané houštím hrůzy: hordy hromů hrbí humna: Ha, havárie hárajícího hada hluchého hlupce harému
Vyklajícím vykláněním vnikl vítr vůně vejce
Zabitím za znásilnění, zlo zvyšuju za ztopořené zmije zmrda zničeného zálepem žaludu ze zadnice
Chyba chtěla chytit chvost chuchvalců chrápajících chromovaných chrchlů chytře charakterovaných chomáči chvění chomoutu chlouby chleba chalkopyritu.  
Turmalín tvoří trefně troufalé triumfy tříště trosek trámů trhaných tenkými trhnutími trampolíny
Eště eklhaftní element, evidence  je-rodující ejakulace efemérně enkapsulovaného endospermatu ypsilónů ynvestovaných ympotentními ygnoranty.
Krůpěje kachliček krásných kurev kolují koli kolíků kopajících kozy krustvou krve krze křížení kundy kupou krabatého kompostu krabice
Lítý liják lítosti lubrikuje luminiscentní lykantropie lampy leklého leknínu ladně lhazeného libými lištičkami...lyžtyčkami
Mráz materiální matky mluvící moruše může málokoho mlátit mrdáním morbidních motivů mluvících mrtvol, moří mordů, maket maků mačkajících makovice.
Nikdo nedosahuje nejvyšší nomenklatury nebeského nastrojení navedení navlhnutí naoko.
Sychravá somnabulózní symbolika strunného stromu sekem svitu sluje slojí
Ordunk opakojícího análgetika umlautem oklesťujícím angst okolí okolkovaného amforou anatomie
Pásl psí pelechy plechem plamenů, fráze postupně proniká fázemi pochyb po průkazném poznání pozadí fúze poznámek fintěné promluvy pateticky FFijalové píči princezny
Cídící copánková carevna courá cocoura cukrovýma cancourama
Quákavé klapek klína klanění kvantu kroku kyne kvičíc kvas kvintesence klitorisu
Rákos rýpe rovinou rozseklou rozeklanným rozbrázděním rtu ruptury rohem roztržené romance  
Šílencovi šle šly šlapat šlupky šlach, šibeniční šukání šeptá: šoustat sní stejně s šustit, samo stracené
trápení trestá trýzní topení
temperovaného telefonem
trupem tropí troufalé toulání
terminovaného tlukotem Té

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.