Kat - 3

30. dubna 2010 v 18:12 | Styx |  Kat
3. kapitola

s
Seděl jsem v hluboké vaně, až po krk v horké vodě, plné načechrané pěny, s rukama rozpřaženýma do stran a s hlavou pohodlně opřenou o hranu vany. Relaxoval jsem se zavřenýma očima, zhluboka dýchal a užíval jsem si ten nádherný pocit. Kolem těla mi bublaly drobné perličky vzduchu. Můj dech se stával čím dál víc nepravidelnější a rychlejší. Tělo se mi napnulo silnou křečí a ze rtů mi unikl tichý vzlyk neskutečné úlevy.

Napětí svalů povolilo a tělo se mi dokonale uvolnilo. Zpod hladiny vody se prudce vynořila černovlasá hlava. Regulus zhluboka zalapal po dechu a trhnutím hlavy odhodil dlouhé mokré vlasy z očí.

"Dnes ti to trvalo obzvlášť dlouho," sípal zadýchaně a utíral si mokrý obličej do dlaní. "Už jsem měl namále."

"Mohl jsi se kdykoliv vynořit. Dnes jsem ti hlavu pod vodou nepřidržoval," hájil jsem se pobaveně.

"Vynořit se dřív, než budeš? Pche, to se radši nechám utopit!" zažertoval. "Jak dlouho to bylo dnes?"

"Ani nevím. Jaksi jsem v určité chvíli přestal hlídat čas. Tři minuty?" odhadl jsem. "Jsi den ode dne lepší. Chce to ale víc trénovat."

"Víc trénovat? Jaká si myslíš, že je má hranice? Po pěti minutách začne mozková tkáň bez kyslíku odumírat." Sedl si mi rozkročmo do klína a políbil mě na rty. "Nechci umřít mladý."

Objal jsem ho kolem mokrých zad a přitiskl k sobě. "Neumřeš. Nedám tě smrti," zašeptal jsem a zabořil tvář do jeho mokrých vlasů. Přivinul se těsněji.

"Byl bych rád," začal po chvilce nesměle, "kdybys strávil vánoční prázdniny se mnou. U nás doma."

Překvapeně jsem se mu podíval do očí. "Zbláznil jsi se? Nikdy nestrávím ani minutu pod jednou střechou s tvým zasraným bratrem!" odmítl jsem okamžitě. Při vzpomínce na toho parchanta se mi zježily chlupy.

"Sirius už doma dávno nebydlí. Žiji sám s matkou a otcem."

"Stejně to odmítám. Madam Blacková by se jistě divila, kdyby jsis mě přivedl domů," rázně jsem zavrhl jeho nápad.

"Severusi... prosím..." Jeho teplé rty se přitiskly na mou tepající tepnu na krku.

"Ne!" vydechl jsem pomalu.

"Prosím..." šeptal mi do kůže a jazykem laskal pulzující místo.

"Ne..." Spíš, než slovo to byl slastný vzdech.

Měl mne ve své moci a neměl jsem potřebu se tomu jakkoli bránit. Jeho jazyk zanechával za sebou vlhkou stopu na mém hrdle, olízl čelist a vklouzl do mých úst. Vtiskl mi polibek, chutnající po mém semenu. Teplá dlaň pohladila má prsa, podráždila bradavku a vyloudila další můj sten. Pomalu postupovala níž.

Regulus přerušil polibek, odměnil mne dětsky nevinným pohledem svých nádherných očí a tiše zaškemral: "Slib mi, že půjdeš." Jeho prsty se proplétaly chloupky v mém klíně. Miluji tyto naše vodní hrátky v prefektské koupelně.

"Nemohu..." zasténal jsem, když jeho prsty obejmuly můj opět rostoucí penis.

"Ale můžeš..." zašeptal. Zhluboka se nadechl a zmizel pod hladinou.

*****

Stoupali jsme po schodišti až na nejvyšší odpočívadlo, z něhož vedly pouze dvoje dveře. S výrazem největšího znechucení jsem se odvrátil ode dveří, na kterých byla přibita tabulka s nenáviděným jménem. Sirius.

Zastavili jsme se u druhých dveří. Tabulka s textem "Bez výslovného povolení Reguluse Arcturuse Blacka vstup zakázán!", psaná úhledným rukopisem, nekompromisně upozorňovala nezvané návštěvníky, aby se rychle otočili čelem vzad.

Regulus odemkl kouzlem dveře svého pokoje a pozval mne dál. Vešel jsem a rozhlédl jsem se. Ložnice byla zařízena ve velkolepém stylu, jak se na starobylý rod Blacků patří. Všude kolem se odrážela přímo fanatická věrnost Zmijozelu. Tapety na zdech, závěsy, přehozy přes postel a přes křesla, vše bylo laděné do smaragdově zelené a stříbrné barvy. Nad Regulusovou postelí se skvěl obrovský rodinný erb rodu Blacků s jejich rodinným mottem: Toujours Pur. Navždy čistý.

"Pěkné," řekl jsem uznale.

"Jednou bude v tomto domě hlavní štáb Pána zla, uvidíš!" zvolal pyšně. "Pojď, rychle vybalíme a letíme na večeři. Matka říkala, že budeme mít vzácnou návštěvu." Z jeho hlasu sálalo neskrývané nadšení. Otevřel kufr a vzduchem začaly létat kusy oblečení. Tak tomuhle on říká vybalování.

"Konečně poznáš toho, kdo mě zasvěcuje do černé magie," mrkl na mne spiklenecky. Složil jsem si pečlivě své věci do šatny za neustálého Regulusova pobízení Dělej, dělej! a seběhli jsme dolů.

*****

"Předpokládal bych, že si přivedeš spíše přítelkyni, Regulusi."

Lucius Malfoy pobaveně sledoval mé rozpaky a významně přitom mhouřil šedivé oči. Na uvítání mi pevně tiskl mou dlaň ve své jemné kožené rukavičce.

"Vyrostl jsi, Severusi, od té doby, co jsme se viděli naposled. Jak je to dlouho, příteli... šest let?" Zbytečná otázka, věděl stejně jako já, že když on končil poslední ročník, já byl teprve v prvním.

Galantně pomohl z pláště křehké, bledé blondýnce po svém boku, kterou mi představil jako svou choť a pak shodil ze svých ramen hábit z těžkých drahocenných látek. Opovrženě jej hodil do náruče přiběhnuvšímu domácímu skřítkovi. Přelétl povýšeným zrakem přítomné a nepatrným pokývnutím hlavy jim pohrdavě pokynul.

Divil jsem se, že mne to nenapadlo dřív, že Regulusovým učitelem černé magie je Malfoy. Nadutý, povýšený aristokrat a nejbohatší dědic kouzelnického impéria, pohrdající kříženci stejně jako Blackové, ale i velice nadaný kouzelník, už na škole si tajně zahrávající s černou magií. Smrtelná kombinace.

Bublání čisté krve v žilách všech přítomných a jejich aristokratické přízemní pohrdání krví nečistou mne docela znechutilo. Otráveně jsem se vzdálil. Opíral jsem se o dubové ostění a nenápadně sledoval Reguluse, jak pořád hladově strkal ruce do nádob a misek na stole a ujídal různé dobroty.

Jeho matka ho žertem pleskala po hřbetech rukou, přitom láskyplně hladila po rozcuchaných vlasech a nemohla se syna pořád nabažit. Pan Orion Black seděl na čestném místě u stolu, navenek předstíral, že ho nic nezajímá a nehty nervózně klepal na dřevo, přitom mi neuniklo, že pyšně sledoval svého syna. Záviděníhodná rodinná idylka.

"Velice přitažlivý mladý muž, ten Regulus, nemám pravdu, příteli?" uslyšel jsem za svými zády tichý hlas přímo u svého ucha.

Leknutím jsem sebou trhl. Neměl jsem do té doby ani tušení, že jsem sám někým pozorně sledován. Můj zrak se srazil s významným pohledem šedých, jako ocel chladných očí Luciuse Malfoye. S pobaveným úsměvem mi nabízel jednu ze dvou skleniček kvalitního archivního vína. Po krátkém zaváhání jsem ji přijal.

"Slyšel jsem, že jsi nadšený obdivovatel Pána zla, Severusi," pokračoval v nenucené konverzaci a pobavený úsměv mu nezmizel z tváře. "Prý máš podivuhodný talent na lektvary a zajímáš se o tajemství černé magie."

Neměl jsem potřebu jeho monolog komentovat a jen jsem ho bez zájmu mlčky trpěl. Zrak jsem nespustil z Reguluse.

Lucius se naklonil ke mně, až moc blízko na to, aby to nebylo dost důvěrné. "Přijď ke mně na Malfoy Manor, Severusi," zašeptal mi naléhavě do ucha. "Seznámím tě se spoustou věcí, o kterých se ti ani nezdá." Prsty v černé kůži se sotva dotkl pramenu mých vlasů, spadlých mi do tváře a smyslným gestem je odhrnul dozadu.

Překvapilo mne to a prudce jsem se k němu otočil tváří v tvář. "Máš nějaký problém, Malfoyi?" zapojil jsem konečně do rozhovoru svůj hlas.

Pobavený úsměv zmizel. Nahradil ho nečitelný výraz v Luciusově tváři a podivuhodný lesk v jeho očích. "Nabízím ti přátelství, jestli jsi to nepochopil."

Znejistěl jsem. "O co ti sakra jde?" Pohrdavě jsem si odfrkl. "Ulovit mne?"

"Ulovit?" Lucius se nahlas rozesmál. "Proč myslíš?" řekl, když se jeho smích trochu zklidnil. Položil přátelsky ruku kolem mých ramen a nenuceně mě přinutil k pomalé chůzi. Dovedl mne tam, kde mě chtěl mít.

"Tvá inteligence mne fascinuje, Severusi. Takovou kořist si nemohu nechat uniknout," konstatoval uznale, když jsme se posadili k nízkému stolku v kuřáckém salonku. Odložil sklenku a elegantním pohybem si pomalu stahoval černé rukavičky z nejjemnější kůže. Otevřel kazetu s kvalitními kubánskými doutníky a nabídl mi.

"Hnůj nekouřím," s díky jsem odmítl.

Lucius se pousmál, uřízl špičku, připálil a labužnicky natáhl. Pohodlně se opřel do křesla, přehodil nohu přes nohu a zpod přivřených víček mne v houstnoucím dýmu mlčky pozoroval. Občas smočil rty v rudém nápoji a ani přes hrany sklenice nespustil ze mne chladné oči.

Odložil doutník do popelníku a naklonil se k mému křeslu. "Máš pravdu, drahý příteli," řekl nakonec, "chci tě ulovit." Položil dlaň na mou ruku na opěradle. "Pro Temného pána."

Sám netuším, co mne k tomu vyprovokovalo, jestli ten důvěrný dotek, anebo to hrůzu nahánějící jméno. Prudce jsem mu sevřel zápěstí. Luciusův rukáv se odhrnul až k lokti a odhalil tmavou kresbu. Nevěřícně jsem zíral na jeho předloktí. Na bělostné kůži se mu rýsovalo vypálené znamení hada.

Lucius vytrhl ruku a hrozivě se zasmál. "Jsem smrtijed. Máš s tím problém?" zeptal se povýšeně a upíral na mne pronikavý zrak. Stáhl jsem se. Nastalo trapné ticho a konverzace uvízla.

Došlo mu to. Opět se rozesmál, když pochopil.

"Tak on ti to neřekl?"

*****

"Chtěl jsem ti to dnes říct," zašeptal provinile Regulus.

Vztekle jsem házel všechny své věci do kufru, nepořádně, nesystematicky, což u mne není zvykem. Zezadu se mi kolem pasu ovinuly dvě paže a pevně stiskly můj trup. Tak pevně, až jsem se nedokázal pořádně nadechnout. Vzdal jsem své chabé pokusy bránit se. Vlastně jsem se ani bránit nechtěl. Chtěl jsem pouze jakýmkoliv způsobem ventilovat své pocity.

"Neodcházej... prosím..."

Tichý hlas, plný smutku, se mi zažíral do duše. Jeho horký dech se mi tříštil na kůži za krkem. Přestože pálil, přeběhl mi mráz po zádech. Ruce mi poklesly podél těla a dlaň upustila na zem jakousi část z mého skromného šatníku.

Zavřel jsem oči. Oddal jsem se příjemnému teplu, sálající z Regulusova těla, přitisknutého k mým zádům jako šnečí ulita. Bál jsem se. Hrozně jsem se bál. Ne o sebe. O něj. Kvůli tomu, k čemu se rozhodl.

Už tehdy před třemi měsíci, když mě poprvé seznamoval v opuštěné chodbě s učením Pána temna, jsem mohl předpokládat, že k tomu jednou dojde. Své myšlenky jsem tehdy, stejně jako dnes, sobecky zaměřil pouze na jeho fyzično a nestaral se o jeho duševno. Byl jsem slepý k tomu, po čem celým svým srdcem toužil, i když teď, s odstupem času mi došlo, že mi to nesčetněkrát nepřímo naznačil.

Regulus se rozhodl pro radikální krok ve svém mladičkém životě. Připravuje se na přísahu věrnosti lordu Voldemortovi. Propadl jeho vlivu a dobrovolně se dal naverbovat do jeho služeb. Lucius ho systematicky dovedl až do cíle a naservíroval ho Temnému pánovi na zlatém tácu až pod nos.

To, že jsem se toto jeho zásadní rozhodnutí dozvěděl až od Luciuse, a ještě dosti nevybíravým způsobem, zranilo mou ješitnost. Nedokážu se smířit s tím, že jediný člověk, na kterém mi na celém širém světě záleží, bude dennodenně riskovat svůj krk ve válce proti silným Voldemortovým odpůrcům. Nikdy se nevyrovnám s myšlenkou, že by mi taky jednou mohli přinést jeho nehybné tělo v černém pytli. Chladné tělo bez krve.

Svěsil jsem hlavu na prsa a stiskl víčka k sobě. Regulusovo sevření zesílilo a opřel hlavu na mé rameno. Vymanil jsem se z jeho objetí a pomalu jsem se otočil k němu. Jeho pohled byl plný smutku a žádal o odpuštění.

"Spal jsi s ním..." řekl jsem tiše.

Sklopil zrak. "To bylo předtím, než jsem tě poznal," pokusil se o obhajobu. "Odpusť mi."

Vypadal zlomeně, přesto roztomile. Zasunul jsem mu dlaň pod košili a dotkl se teplé kůže. Majetnicky jsem si přivlastnil jeho rty. Odpoutal jsem pozornost od chmur, jeho i svých, a tlačil jsem ho před sebou. Překvapeně vydechl, když jsem ho povalil na záda na postel a sklonil se nad jeho obličej. Opřel jsem lokty podél jeho hlavy a nechal se ztrácet v jeho očích barvy modrých kosatců.

"Mám strach," vydralo se mi těžce ze rtů. "O tebe."

Ovinul ruce kolem mého krku a přitáhl si mne do obličeje. Jeho jazyk mne polechtal v ústech na patře.

"Nechtěl bys," zašeptal, když nám zase uvolnil ústa, "sloužit Temnému pánovi?"

Obočí se mi překvapením zvedlo až do půli čela. "Co?"

"Předpoklady na to máš. Hodně jsi se ode mne naučil, máš nesporně talent. Pán zla hledá právě takové lidi, jako jsi ty. Promluvím o tom s Luciusem. Jsem přesvědčený, že tě ochotně a rád zasvětí do-"

Přerušil jsem tok jeho vášnivých slov žhavým polibkem. Musel jsem ho zastavit. Kdybych to neudělal, přesvědčil by mne. Vlastně by mne přesvědčovat vůbec nemusel. Toužím po tom z celé své duše už od chvíle, kdy mě Regulus poprvé seznámil s Voldemortovým učením. Láká mne to nebezpečí nasazovat vlastní život, ten každodenní styk se smrti, beztrestná pomsta všem, co mi v životě ublížili, bezmezná moc, pronásledování, mučení a zabíjení nepřátel.

Sžírá mi to mé sny, myšlenky a tělo jako zákeřná nemoc. Přerostlo to do noční můry a nedokážu myslet na nic jiného, kromě Reguluse. Jenže bez tvrdé přípravy a náročného výcviku mě Pán zla nikdy do svých řad nepřijme a než bych svolil zvrhlému Malfoyovi zasvětit mne, svůj sen si radši nechám rozplynout jako ranní mlhu.

Regulus učinil slabý pokus odstrčit mne a doříct svou myšlenku. Sevřel jsem mu ruce v zápěstích a přimáčkl je do polštáře. Zasténal. Zesílil jsem stisk a pronikl divoce a bez varování hluboko do jeho úst. Proti mému polibku neměl žádnou šanci. Ani nechtěl.

1978

... jedině temnota je tou správnou cestou k jedinému cíli a zrádci krve budou trpět v mukách nejvyšších. Budu vždy ctít svého pána a sloužit jemu jedinému, jeho zájmům a cílům a jeho rozkazům, věrně a oddaně, až do své smrti. Tak přísahám!

Vzpomněl jsem si na tento nejvýznamnější okamžik mého života, kdy jsem na prahu dospělosti stanul před Pánem zla a zpečetil potem a krví tuto přísahu temnu. Tehdy jsem vůbec netušil, že mi tato přísaha ještě jednou v životě výrazně změní můj osud.

Od té doby, co jsem se stal smrtijedem, uběhly už téměř dva roky. Dva temné roky sloužím svému pánovi věrně jako pes a obdivuji a uctívám ho jako své božstvo. Kůži mám protkanou pavučinami krvavých šrámů a nezhojitelných jizev, v těžkých bitvách jsem utržil nesčetné množství hlubokých ran, které mi Regulus po každém boji obětavě lízal a já zase ty jeho, vzájemně jsme si kryli záda a zachraňovali jeden druhému krk. Na tyto kruté časy mi zůstaly jizvy nejen na kůži, ale i na duši.

Přesto jsem nikdy předtím nebyl tak šťastný, jako teď. Regulus zaplnil to prázdné místo v mém životě a ten dostal nový smysl. Je jediný, koho na celém světě mám, jediný, kdo mi patří, jediný, komu patřím já.

Opíral jsem se dlaněmi o studenou zeď, jako bych se bál, že už už na mne spadne. Hlavu jsem zkroušeně zmáčkl mezi ramena a nechával si téct silný proud horké vody na šíji, jako bych chtěl z hlavy vypláchnout ty těžké myšlenky, které mne trýznily. Sváděl jsem v sobě bitvu, více zničující, než ta nejnebezpečnější smrtijedská akce.

Byl jsem donucen rozhodnout se mezi dvěma zásadními věcmi, které byly v mém životě nejdůležitější. Obě dohromady ale byly neslučitelné a já jsem byl přinucen si vybrat.

Vmáčkl jsem se do rohu a ochladil jsem své rozpálené čelo o studené dlaždice. Horký vodopád mi stékal po zádech a vyplavoval z těla bolest. Ne fyzickou. Tu bych snesl bez mrknutí oka. Po probděné v noci jsem musel definitivně rozhodnout své dilema a ta bolest, s tím spojena, vyzařovala přímo z hloubi mé temné duše.

Služba zlu udělala ze mne cílevědomého a bezcitného parchanta, který nebere žádné ohledy na své okolí a jde i přes mrtvoly za svým cílem. Ani okem nemrkne nad tím, že kvůli kariéře a vysokému postu dokáže zradit to, co je mu nejbližší a ublíží těm, kteří ho milují. Jsem bezpáteřní krysa.

Rozhodl jsem se.

Konečně jsem vypnul sprchu, chrstl si do obličeje ledovou vodu a s ručníkem kolem pasu a kamennou tváří jsem vešel do pokoje. Regulus si z dlouhé chvíle četl v posteli a jak jsem vešel do pokoje, ihned odložil knihu a rozzářila se mu tvář. Jeho úsměv, pod kterým jsem jindy tál jako led, mi dnes zapíchl trn do srdce.

"Proč ti to dnes tak dlouho trvalo, Severusi?" řekl rádoby káravě. "Už jsem myslel, že se tě nedočkám."

Postavil jsem se k posteli a pozoroval jsem ho. Byl nádherný. Přesto, co všechno má už za sebou, se v jeho jemných aristokratických rysech stále zračila ještě téměř dětská nevinnost. Černé dlouhé vlasy měl rozpustile rozhozené na polštáři a jeho oči zářily zpod přivřených řas jako broušený akvamarín. Vychutnával jsem si tu krásu a dokonalost.

"Proč si mě tak prohlížíš?" zeptal se trochu překvapeně. Odhrnul přikrývku a lascivně odhalil své dokonalé nahé tělo. Usmál se. "Pojď ke mně konečně," zašeptal a natáhl ke mně ruku.

Obdařil jsem ho úsměvem, který mu právem patřil za to, že jsem se jej naučil používat. Uvolnil jsem ručník kolem pasu a nechal jej sklouznout k patám. Regulusův zrak pohladil můj rozkrok a v očích se mu probudila touha.

Nedokázal jsem mu déle odolávat. Lehl jsem si na něj a naše nahá těla se k sobě přilepila. Má ústa zahltila jeho obličej mokrými polibky. Trochu ho to zaskočilo, ale zabořil prsty do mých vlhkých vlasů a polibky s vášní sobě vlastní opětoval.

Odpoutal jsem se od jeho sladkých rtů. "Nejdřív tě stáhnu z kůže," začal jsem se svou hrou a políbil ho na řasy, "pak tě nakousnu..." pokračoval jsem ve smyslných představách, mých i jeho a mazlil jsem se s jeho lalůčkem, "a pak... tě udělám," zašeptal jsem mu do ucha tajemství.

"Och, bože... Severusi..." zasípal vzrušeně Regulus a zavíral oči, "udělej to... prosím."

Usmál jsem se, olízl jsem mu čelist a přisál se k jemné kůži na jeho hrdle. Zanechal jsem na ní červený ostrůvek a a sklouzl jsem dál k jeho hrudi. Špičkou jazyka jsem se proplétal jemným porostem černých chloupků a vyhledal ostrůvek bradavky. Rozdráždil jsem ji jazykem, až ztvrdla jako hrášek a střídavě jsem ji laskal třepetajícím se jazykem a vsával ji do úst. Druhou jsem třel jemně mezi prsty.

Jeho tělo se pod mými doteky začínalo vzpínat slastí a dech se mu zadrhával v hrdle. Miluji, když se přestává ovládat a propadává do osidel chtíče, ze kterých nedokáže uniknout. Rukou jsem pomalu sklouzl přes prsa a břicho až mezi jeho stehna a roztáhl jsem mu nohy. Chvěl se v očekávání a doslova se nabízel k pomazlení jako plyšový králíček. Prsty jsem zajel mezi hýždě, zkušeně vyhledal otvor a pronikl jedním do jeho těla. Zasténal a chlípně nadzvedl pánev v agónii rozkoše.

Dráždivě jsem si s ním pohrával a vzrušeně pozoroval jeho tvář, zkroucenou slastí. Byl můj. Zatím ještě ano. Plnými doušky jsem si užíval tyto poslední okamžiky a dbal o to, aby se nám oběma tato chvíle navždy vryla do paměti. Můj jazyk sklouzl z růžové bradavky na jeho břicho a nechal se navádět pěšinkou z jemných černých chloupků, směřujících od pupku až do jeho slabin.

Ten poklad, který na mne na jejím konci dychtivě čekal, mne dokonale rozptýlil a přestal jsem myslet na to, co mne nutně čeká. Soustředil jsem se jen na to tělo pod sebou, třesoucí se jako lístek osiky pod doteky mých hbitých prstů.

Zmocnil jsem se ho a majetnicky jsem si ho pro tento okamžik přivlastnil. Možná až příliš hrubě, ovlivněn silnou snahou dokonale prožít tento sex.

Naposled jsem si vychutnával, když mi jeho teplé sperma naplnilo celá ústa a já jsem si s ním v puse mohl hrát a s požitkem převalovat na jazyku, než jsem všechnu tu dobrotu spolkl.

Naposled jsem si vychutnával horko a těsnost jeho útrob, když stiskl stehna kolem mého pasu, abych pronikl do něj co nejhlouběji a jeho vzrušený výkřik do ticha při druhém vyvrcholení.

Naposled jsem si vychutnával, když tlaková nádoba uvnitř mého těla, naplněná až po okraj touhou po něm, překypěla a rozkoš se z ní vyvalila jako horká láva do jeho útrob.

Vše jednou musí skončit.

Svalil jsem se znaven vedle něj a naše zrychlené dechy nasávaly do plic specifický pach potu, sexu a spermatu. Svaly jsem měl ztěžklé a ochablé dozvuky orgasmu.

Pomalu jsem začínal zase normálně myslet a věděl jsem, že už to nemohu déle protahovat. Nastal čas zkazit tuto nádhernou chvíli.

"Pán zla..." pokusil jsem se dostat ze sebe namáhavě. Šlo to hůř, než čekal. "... mi udělal lukrativní nabídku."

Probudil jsem Regulusův zájem. Otočil se ke mně tváří a podepřel si hlavu. "To mne zajímá."

Přikryl jsem si zbaběle tvář předloktím, abych se mu nemusel dívat do očí. "Chce, abych vzal místo … kata …" Hrdlo se mi stáhlo.

Vše kolem přikrylo hrobové ticho.

Regulus mi po chvíli sundal ruku z tváře a pohleděl mi zblízka do očí. Spoutal mne svým neodolatelným pohledem a já opět ucítil kdesi v podbřišku podivné chvění. Hluboko v jeho zorničkách jsem ale zahlédl skrývající zděšení.

"To nemůžeš přijmout! Musíš to odmítnout, vymyslíme nějaký pádný důvod," naléhavě ze sebe sypal proud slov. "Pokud vím, Walden má o to místo nebývalý zájem a určitě se na to hodí víc, než-"

"Regulusi," pokusil jsem se zastavit příval jeho slov.

"-ty. Nesmíš to místo vzít! Katovské řemeslo je nepočestné a hříšné dokonce i pro smrtijeda! Byl bys vyloučen ze společnosti a odsoudil by ses k věčné samotě! Žil bys stranou od všech, ode všeho, ode mne-"

"Regulusi!" přerušil jsem ho důrazně.

"-zradil bys naše přátelství. Naši lásku," zašeptal.

"Já jsem se už rozhodl."

Zmlkl.

Nepoznal jsem svůj vlastní hlas. "Nabídku jsem dnes ráno přijal."

Na jeho vyděšený pohled do své smrti nezapomenu. Padl naznak a jen tiše ležel.

Nedokázal jsem už vydržet to tísnivé ticho. Zvedl jsem se a začal se spěšně oblékat.

"Odcházíš?" uslyšel jsem tichý hlas za svými zády.

"Ano." Snažil jsem se co nejrychleji obléknout, ale prsty mne neposlouchaly.

"Za ním?"

"Ano."

Kolem pasu mne objaly silné paže. Prudce jsem je setřásl ze sebe. " Nedělej mi to ještě těžší, Regulusi."

"Copak si myslíš, že se tě jen tak vzdám?" zakřičel. "Propadl jsi zlu a je to moje vina! Já jsem tě naverboval do toho všeho!"

"Život je prašivý pes. A není vůbec fér!" Ukončil jsem tento dialog. Poslední dialog mezi námi. Hodil jsem si přes ramena hábit a rychle vykročil ke dveřím.

"Ukradl mi tě! Nenávidím ho!" volal za mými zády ve směsici vzteku a beznaděje. "Pomstím se mu!"

Otevřel jsem dveře.

"Severusi... " Hlas se mu zlomil.

Vyšel jsem do tmavé chodby, přestože mi srdce krvácelo a tělo mne zradilo. Severusi...Ten zoufalý šepot za mnou se mi prožíral lebkou až do mozku a nutil mne vrátit se. Severusi...

Neotočil jsem se.

Kdybych se otočil, nikdy bych neodešel.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana | 27. května 2010 v 23:35 | Reagovat

"Neumřeš. Nedám tě smrti," Keď som túto poviedku čítala prvý krát ešte som dúfala, ale teraz... a už teraz mám v očiach slzy.
Lucius sa objavuje na scéne, milujem ho, ale v tejto poviedke až tak nie.
A už je to tu, začína sa peklo. To už dnes nezvládnem. Mučenie som si rozvrhla na viac večerov. Keď trpieť tak nech to stojí za to.
Nádherné Styx znova musím konštatovať, že Tvoje poviedky sú klenoty medzi poviedkami ff. Ďakujem

2 Styx | 28. května 2010 v 15:57 | Reagovat

Zuzko, moc mě potěšil tvůj komentář. Takovou poctu si ani nezasloužím.
Máš pravdu. Krásné období jejich společného života končí a začíná peklo. Smířeně přijměme to utrpení, které nás při čtení dalších kapitol čeká, vždyť copak je to proti tomu, co si museli vytrpět oni dva.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.