Život není fér - 3

29. ledna 2010 v 18:36 | Styx |  Život není fér
3. kapitola

s
"Výborně, pane Snape, tradičně zase první, jako vždy. Vás prostě nejde nachytat na žádné věci, kterou byste neznal, dokonce ani na těch, co jsme se nikdy neučili," opěvoval svého oblíbeného studenta profesor lektvarů. ,,Měli by si z vás vzít příklad někteří studenti." Profesor nahlédl do Potterova kotlíku. ,,Že ano, pane Pottere?"
Potter málem na sebe vzteky vylil svůj kotlík páchnoucí hmoty. Snape nedokázal odolat jízlivému úsměšku, když se na něj vražedně podívaly Potterovy zlostné oči.
Na další hodině dostali úkol, který měl být odměněn. Severus nepochyboval, že odměna bude jeho. Se zápalem se pustil do výroby. Otevřel si svoji starou, ohmatanou učebnici Přípravy lektvarů pro pokročilé a začal přesně odměřovat ingredience. Občas si něco přečetl z hustě rukou psaných poznámek po okrajích listu, občas si něco zapsal drobným písmem na ještě nepopsanou část stránky. Pracoval se soustředěním.
U vedlejšího stolu se hrbili Potter a Black. Snape přidával poslední přísady, už jen chvilka a odměna bude jeho. Slastně zamlaskal. Otočil se, aby vzal ze stolu poslední ingredienci.
Když se otočil zpátky a natahoval ruku, aby do kotlíku vhodil poslední přísadu, kotlík se najednou zasažen kouzlem převrátil, obsah se rozlil po stole a hodinová práce byla v háji. S překvapeným výrazem v očích zahlédl Blacka, jak sklání svoji hůlku.
Nenávistně se na něj podíval. Sirius sklopil zrak, dlouhé černé vlasy mu padaly do čela a pak se na něj podíval provinilým pohledem. Severus se zahleděl do těch krásných, modrých očí a téměř by mu odpustil.
Rychle se vzpamatoval. Co tohle mělo znamenat? Pomsta za tu minulou hodinu? Čekal by to ale spíš od Pottera.
Ten den dostal Snape poprvé nedostatečné hodnocení z lektvarů. Do hajzlu s Blackem.

**********

Byla jasná noc, nejkratší v celém roce a celé okolí bylo prozářené třpytícím se svitem hvězd a září měsíce. Tma v Zapovězeném lese ale byla hustá, temná a neproniknutelná.
Snape si musel na cestu svítit hůlkou, aby nezakopl o nějaký kořen nebo větev, kterých tady bylo nesčetně, anebo aby se nedostal hlouběji, než sám chtěl a nenašel by pak cestu zpátky. Všechny smysly měl napjaté, zrak pozorně upíral do tmy na všechny strany a napínal sluch, aby slyšel i ten nejslabší zvuk.
Někde v dálce zavyl vlk. Ovládl ho strach. Chtěl být už co nejrychleji pryč z tohoto strašidelného místa a tak se rychle rozhlížel po bludném kořenu. V učebnici magie vyčetl, že bludný kořen, uříznutý o půlnoci v den letního slunovratu, má neobyčejně magickou moc. Potřeboval ho ke svým pokusům a proto riskoval tuto nebezpečnou cestu.
Blížila se půlnoc. Rychle se rozhlížel a snažil se zrakem proniknout do husté tmy. Najednou kousek před sebou na zemi zahlédl slabé světýlko, linoucí se z objektu jeho hledání. Rychle si klekl na zem a začal oddělovat kořen od země.
Uslyšel prasknutí suché větvičky pod váhou něčího těla. Strachy se prudce otočil a ve světle hůlky zahlédl ze tmy vystupovat tmavou siluetu postavy.
,,Severusi…" uslyšel Blackův tichý hlas.
Vytřeštil oči, rychle se postavil a ani vteřinu nečekal, než z temnoty vystoupí i Potter s Pettigrewem a obklíčí ho. Dlouhé nohy se mu rozeběhly pryč, zanechávaje Blacka daleko za sebou. Za žádnou cenu nedopustí, aby ho chytili a ani nedokázal pomyslet na to, co by mu udělali. Tady hluboko v lese by nikdo neuslyšel jeho zoufalé volání o pomoc. Utíkal, co mu síly stačily a ještě zrychlil, když ne moc daleko za sebou slyšel Blackův zadýchaný hlas.
,,Severusi počkej… neutíkej… stůj, sakra!"
Utíkal, až mu vítr svištěl v uších a jen doufal, že správným směrem ven z lesa. Ohlédl se, aby zjistil, zda ho ještě pronásledují a najednou ztratil pod nohama pevnou půdu a propadl se do hloubky. Silně si při dopadu udeřil hlavu o skálu a spolkla ho černota. Ztratil vědomí.
Z velké dálky k němu doléhal povědomý hlas. ,,Severusi… otevři oči… probuď se, prosím."
Severus cítil, jak mu něčí ruce zvedly hlavu z tvrdého kamene a něžně si ji přivinuly na rameno. K obličeji se mu přitiskla jemná pokožka něčí cizí tváře a štíhlé prsty mu hladily vlasy. Na rtech ucítil jemný dotek něčích úst. Chutnaly sladce po medu. Polibek anděla. Cítil se tak nádherně, že odmítl otevřít oči, aby se ten krásný okamžik nerozplynul.
U svého ucha uslyšel naléhavý šepot. ,,Severusi, řekni, prosím, něco… podívej se na mně… nechci o tebe přijít."
Zdálo se mu, že ucítil vůni hořkých mandlí. Něčí silné paže ho zvedly ze země a přitiskly si jeho tělo k široké hrudi. Ještě si matně uvědomil, že se bezbranně choulí v náruči anděla, který s ním běží nocí a pak si ho znovu vzalo bezvědomí.

**********

Snape seděl ve stínu vzrostlých stromů na břehu jezera, záměrně skryt před očima ostatních a četl si. Vycvičeným sluchem najednou zaslechl vzdálené známé hlasy, zvedl hlavu od knížky a uviděl, jak se k němu blíží Potter a jeho kamarádi. Ještě ho nezpozorovali, hlučně se bavili a smáli se. Snape rychle zavřel knížku, schoval ji pod paži, vstal a vyšel ze stínu stromů na chodník. Dlouhými kroky zamířil do hradu, plášť za ním plál.
To už si ho ale už všiml Pettigrew, strčil loktem do Pottera a ukázal bradou směrem ke Snapeovi. Potterovi se zaleskly oči a rozeběhl se za ním, v běhu vytahujíc svoji hůlku. V patách měl celou svojí partu. Dohonil Snapea a zařval na něj: ,,Srabusi, kam máš tak napilno. Rádi bychom s tebou hodili řeč."
Červíček měl v obličeji výraz napjatého očekávání. Lupinovi se mezi obočím vytvořila hluboká vráska. Black postával opodál, s rukama v kapsách kalhot kopal špičkou boty do trávníku.
,,Sklapni, Pottere a dej mi pokoj," odpověděl neklidně Snape a chtěl pokračovat v ústupu. Potter se postavil před něj a zahradil mu cestu.
Snape couvl a narazil do Pettigrewa, který se postavil těsně za něj. Snape zareagoval rychle, jako by očekával útok. Pustil knihu, zajel rukou pod hábit a vytáhl hůlku. Měl ji už napůl zdviženou ke kletbě, když ho Potter odzbrojil.
Hůlka vyletěla do výšky a spadla do trávy za ním. Snape skočil po ní, ale v polovině skoku ho srazilo další zákeřné Potterovo kouzlo. Padl na zem, obličej zkřivený bolestí a těžce oddechoval.
Pokusil se vstát, ale kouzlo ještě působilo. Zmítal se, jak se snažil vyprostit z působení kletby. Kdosi z přihlížejících se nahlas zasmál.
Červíček napjatě těkal očima mezi Potterem a Snapem. Rozmrzelý Black už botou zryl pěkný kus trávníku.
Lupin se díval do knížky, ale vůbec nepohyboval očima, koutkem oka rozladěně sledoval celé to dění. Nesl nelibě, že se jeho přátelé pohybují za hranicemi únosnosti, ale nechtěl je ztratit a proto mlčel. Kdo jiný by se přátelil s vlkodlakem?
,,Jen počkej, Pottere, za tohle mi zaplatíš, ty hajzle!" zuřil Snape a v obličeji byl úplně rudý vzteky.
Klel a sesílal na Pottera kletby, ale jeho hůlka ležela daleko, tak se nic nestalo.
,,Tak ty mi tady budeš sprostě nadávat? Tos neměl!" řekl chladně Potter a seslal na ležícího Snapea další kletbu.
Severuse zasáhlo bílé světlo. Prudce se chytil za krk a začal sebou šíleně házet na zemi. Nemohl popadnout dech a dusil se. Obličej mu zčervenal a otekl, oči mu vylézaly z důlků. Nohama škubal tak, že mu zpod pat odlétaly trsy vyrvané trávy. Z otevřených úst vydával chrčivý zvuk.
Červíček se škodolibě uchechtával. Potter měl ve tváří vítězný úšklebek a fascinovaně hleděl na dusícího se Snapea, kterého měl zcela ve své moci.
,,Jamesi!" Blackův výkřik přinutil Pottera ohlédnout se a světelný paprsek kletby se odklonil.
Snape se prudce nadechl, nabral do plic vzduch, až zasípal a zhluboka a přerývaně začal dýchat. Prudkým náporem vzduchu se rozkašlal a musel se posadit, aby se nezačal znovu dusit. Účinky kouzla pomalu odeznívaly a Snapeovy plíce se zklidňovaly.
Lupin se Siriusem přišli blíž.
Když se Snape trochu vzpamatoval, pomalu zvedl hlavu a nenávistným pohledem, z kterého sršely blesky, se zahleděl na Pottera. ,,Zabiju tě!" procedil mezi zuby a skočil po své hůlce, sevřel ji pevně v dlani a namířil na Pottera.
Potter se rychle otočil, ve vteřině seslal kouzlo Levicorpus, znovu se zablesklo a v další vteřince, než vůbec stihl uřknout Pottera, Snape visel hlavou dolů, pověšen ve vzduchu za jeden kotník na neviditelném provaze. Hůlka mu vypadla z ruky a hábit mu přepadl přes hlavu.
Snape se ve vzduchu mrskal a houpal asi metr nad zemí, volnou nohou kopal a rukama se oháněl na všechny strany v marné snaze osvobodit se. Propadal bezmocnému vzteku, když nemohl nic dělat. Pár studentů kolem se dobře bavilo na jeho účet.
Potter měl zase navrch, zase ho měl ve své moci, zase ho ovládal, jak se mu zlíbilo. Byl úplně posedlý tím, jak by toho nenáviděného Srabuse co nejvíc zesměšnil a ponížil.
Ohlédl se k hloučku přihlížejících studentů a zlomyslně se zeptal. ,,Kdo chce vidět, co má Srabus pod kalhotami?" Hlouček kolem se roztleskal. Pottera to pobídlo k akci.
Snape se kroutil a svíjel, jak se chtěl vymanit z působení kouzla. Zmohl se ale jen na zoufalé výkřiky. ,Nedělej to, Pottere! Ne!" V očích měl vyděšený výraz a bezmocně se houpal ze strany na stranu, jak se snažil bránit. Za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se stalo to, co na astronomické věži. Za žádnou.
Potter měl s ním ale zjevně jiné úmysly. Namířil hůlku na Snapea a …
Někde za jeho zády se ozvalo tiché Liberacorpus a těsně kolem Potterova ucha proletěl bílý paprsek světla a narazil do zmítajícího se Snapea.
Svazovací kouzlo se přerušilo a Snape spadl z výšky bolestivě na zem a natáhl se s roztaženýma rukama i nohama Potterovi k nohám. Vyprostil se ze zamotaného hábitu, chňapl po hůlce a rychle vyskočil na nohy se zdviženou hůlkou, připravenou k boji.
Potter švihl svojí napřaženou hůlkou a seslal na Snapea útočné kouzlo. Ve stejném okamžiku Snape zamířil přímo na Potterovu hruď a šlehnul po něm zakázanou kletbou. "Sectumsempra!" zakřičel. Z jeho hůlky vyšlehl oslnivý záblesk.
Vtom se před něj vrhla něčí postava a mohutná síla Snapeovy kletby ji odmrštila daleko dozadu. Něčí tělo plnou váhou zavalilo Pottera. Najednou se ozvaly výkřiky zděšení z řad studentů. Potter se zpod ležícího těla vyškrábal na nohy a úděsem znehybněl.
Na zemi ležel Black a z hrudi mu tryskala krev z hluboké otevřené rány. Neovladatelně se zmítal v kaluži krve, chrčel a ruce si tiskl na zkrvavenou hruď.
Snape seděl na zemi, jak ho odstředivá síla kletby smetla dozadu a s očima doširoka otevřenýma s hrůzou hleděl na zraněného Blacka. Vzpamatoval se a rychle přilezl po čtyřech k němu, přiložil mu své dlaně na ránu a zoufale tlačil. Bezmocně koukal, jak mu mezi prsty pomalu vytékala tmavá krev.
,,Siriusi, promiň, prosím… vydrž to… nevzdávej to… musíš žít…" naléhavě prosil a skláněl se těsně nad jeho tělem.
Black na něj upíral své bolestí zmučené oči a těžce dýchal. Najednou obrátil oči v sloup, tělo se mu přestalo škubat a ruce mu bezvládně ovisly podél zraněného těla.
Severus ho zvedl ze země a přitiskl k hrudi. ,,Siriusi… prober se… neopouštěj mě… prosím… nesmíš umřít…" s úzkostí a trýzní v hlase mu šeptal do vlasů.
Namáhavě se postavil na nohy a co mu síly stačily, utíkal se Siriusovým tělem v náruči pro pomoc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.