Život není fér - 1

29. ledna 2010 v 18:33 | Styx |  Život není fér
Dojímavý a tklivý příběh o tom, co přimělo mladého Severuse Snapea stát se Smrtijedem.

Pár: Severus Snape/Sirius Black
Varování: smutné (citlivému oku možná skane i slza), romantické, slash (vyskytuje se zde homosexuální erotika)
Poznámka: Pokud vás povídka zaujme, má další dvě pokračování (Až na krev a Do náruče smrti).
s
Prolog.

Když si tehdy mladý Sirius Black přisedl ve vlaku k Severusi Snapeovi, ani jeden z nich netušil, jak se jejich obyčejné životy nerozlučitelně propletou, jako klubko mláďat, svíjejících se v hadím hnízdě.
Jak Sirius otevřel dveře kupé a řekl své fatální Mohu si přisednout? kolo Osudu se roztočilo závratnou rychlostí a rozehrála se jejich životní šachová partie. Jen daleká budoucnost ukáže, jestli skončí šachem… nebo matem.
***
Spěšný vlak do Bradavic byl připraven k odjezdu.
,,Příští rok jedeš ty, Regulusi," zamával tmavovlasý chlapec svému bratrovi, pokynul ještě přísné čarodějce vedle něj a zavřel dveře. Vlak se rozjel.
Chlapec popadl těžký kufr a šel hledat volné místo v přeplněném vlaku. Přešel téměř celý vlak, než našel volné kupé. Seděl tam jen hubený kluk s bledým obličejem, havraní vlasy mu spadaly na ramena a nos měl zapíchnutý v knížce.
,,Mohu si přisednout?" zeptal se chlapec.
Kluk zvedl zrak od čtení. ,,Hmm," přisvědčil krátce a opět sklonil hlavu.
Chlapec vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a posadil se. ,,Já jsem Sirius. Sirius Black," představil se a nádherně se usmál.
Černovlasý kluk opět odtrhl svůj pohled od knížky a hlubokýma černýma očima se zkoumavě zahloubal do nebesky modrých. ,,Severus. Snape."
Pokus o úsměv dopadl žalostně. Zdálo se, že není zvyklý úsměvy moc často používat.
,,Taky jedeš do Bradavic poprvé?" pokusil se navázat konverzaci Sirius.
Severus zavřel knížku a odložil ji stranou. Že by projevil zájem o rozhovor? Ne, jen přikývnul.
,,Myslím, že mě zařadí do Zmijozelu. Rodinná tradice. Starobylý a vznešený rod Blacků," řekl hořce Sirius.
,,Moje rodina taky studovala ve Zmijozelu, tedy z matčiny strany. Jsem totiž… dvojí krve."
,,Když budeme v jedné koleji, můžeme pak spolu kamarádit. Tedy, jestli chceš."
Severus se ušklíbl. ,,Chci." Tentokrát se to úsměvu podobalo víc. Sklopil oči a světlou pleť pokryl ruměnec. S těmi zrůžovělými tvářemi byl krásný.

Část první

Severus Snape jako o život utíkal temnou chodbou do tmavých prostor sklepení, kde hledal útočiště. Daleko za sebou slyšel dupání několika nohou a hlasité dýchání, které nesla ozvěna do všech stran. Před svými pronásledovateli měl výhodu svých dlouhých a rychlých nohou.
Zabočil do chodby a uštvaně seběhl dolů po schodech. Najednou se prudce zastavil, dostal se do pasti. Vchod do dalších prostor byl zahrazen mříží a ve vestibulu byly pouze dveře do učebny lektvarů. Severus se poplašeně rozhlížel na všechny strany. Nezbývalo mu víc možností, než se vrátit zpátky a utéct jinudy, anebo se postavit přesile a zajistit si minimálně na dnešní noc ubytování na ošetřovně. Neměl čas na rozmyšlení, na schodech už uslyšel dusot něčích nohou.
Prudce se otočil. Únikovou cestu mu zahradila vysoká, vytrénovaná postava Siriuse Blacka a jeho ruka mířila na něj hůlkou. Snape rychle vytáhl tu svoji k obraně, ale než stačil jakkoliv zaujmout obranný postoj, Sirius ho odzbrojil. Hůlka mu širokým obloukem vyletěla z ruky a Sirius ji ladným pohybem zachytil do dlaně.
Black se ohlédl za sebe. V chodbě se ozýval dusot nohou, blížil se další z pronásledovatelů. Sirius rychle seběhl schody, namířil hůlku na zámek učebny lektvarů, zařval kouzelnou formuli a odemkl ho. Surově strčil Severuse do dveří učebny, až upadl dovnitř koleny na kamennou podlahu a ošklivě se odřel, právě když k nim dobíhal zadýchaný Potter, hlasitě přibouchl dveře Snapeovi před nosem a zamkl.
Severus okamžitě vyskočil a začal divoce bušit do dveří. ,,Pusť mě ven! Blacku, ty hajzle!" mlátil zoufale pěstmi do dubového dřeva. Za dveřmi slyšel rozzuřený Potterův hlas.
,,Tichošlápku, pusť ho, rozbiju mu ten jeho hnusný ksicht!" Potter řval z plných plic, hůlku připravenou k útoku, byl rozzuřený jako blázen. ,,Zlámu mu všechny kosti v těle!"
,,Nech toho, Jamesi, už má dost. Myslím, že to prolétnutí dveřmi bude cítit hodně dlouho," snažil se ho zklidnit Sirius.
Potter se ale nemínil jen tak vzdát své oběti a potřeboval toho spratka potrestat sám. ,,Zase se tahal s Lily a už minule jsem mu jasně řekl, že jestli ho ještě jednou s ní uvidím, tak toho bude šeredně litovat!" zajíkal se vztekem. "Co ta holka na tom vychrtlém zmetkovi sakra vidí. To, že je tak nesnesitelný šprt?"
Potter velice nelibě nesl, že Lily dává Snapeovi přednost před ním. Snažil se zuřivě dostat za dveře učebny a pořádně si to s ním rozdat.
Snape věděl, že pokud se Potter dostane za ním, tak zase skončí oba na ošetřovně, jako aspoň stokrát předtím. Ale bylo mu to jedno, vztek s ním lomcoval a byl odhodlaný bránit se všemi způsoby, i bez hůlky. Věděl, že to bude dopředu prohraný boj, ale rád by, než sám padne na kolena, způsobil tomu arogantnímu parchantovi co nejvíc modřin a ran. Bouchal do dveří, až se mu na kloubech objevila krev.
,,Kvůli tomuhle zmijozelskému prevítovi Lily nemá o mně zájem," zuřil Potter a v hlase mu bodala ostrá žárlivost.
,,A nebude to náhodou tím, že jseš sebestřední, arogantní, namyšlený sobec, který si myslí, že může mít vše, na co si vzpomene?" křičel na něj přes dveře Snape.
,,Ty svině! Já ti rozmlátím hubu! Pusť mě na něj, Siriusi, dělej!" Potter byl úplně rudý vzteky. Black měl co dělat, aby ho udržel.
Přiběhl už i Pettigrew a pokud by se všichni tři dostali za Snapeem, nevyvázl by Severus ve zdraví.
,,Necháme ho tady zavřeného, Jamesi, až do zítra," zklidňoval napjatou atmosféru Black. ,,Pojď, my jdeme spát a on ať si tady mlátí na dveře až do zítra."
James ještě chvíli vražedně koukal, ale pak se ušklíbl při představě na Snapea, zuřivě mlátícího na dveře a až do rána uvězněného ve sklepení. Ten Sirius je geniální, na toho zmijozelského hada vymyslel vskutku originální trest.
,,A Srabusi, jestli zítra jen cekneš, kdo tě tady zamkl, vyřídím si to s tebou osobně!" řval na dveře Sirius.
Pottera vztek pomalu opouštěl, nakonec schoval hůlku do hábitu. ,,Já ti pěkně znepříjemním pobyt v Bradavicích, to si pamatuj, bastarde!" vyhrožoval k učebně. Black ho tahal pryč ze zmijozelských sklepení.
Potter ještě kopl vzteky do dveří. ,,Srabus jeden zasranej."
Sirius si zhluboka oddechl, když ho James nakonec vzal kolem ramen, otočili se a zamířili ven, v patách s Pettigrewem.
Severus dál mlátil do dveří a když už měl ruce do krve rozedrané, začal do nich kopat, i když bylo předem jasné, že těžké dveře se nepohnou ani o píď. Bez hůlky určitě ne. A tu mu ukradl ten hajzl Black. ,,Blacku, ty parchante!" vzteky bouchal čelem do dveří.
S ním si to taky vyřídí, jen co se odtud dostane. Akorát předvádí svoji sílu a své vypracované tělo. Co se to stalo s tím něžným, jemným Siriusem? Proč najednou zpřetrhal pouto jejich přátelství?
Ještě hodnou chvíli kopal a mlátil do dveří, řval z plna hrdla, ale tady ve sklepeních bradavického hradu ho nikdo nemohl slyšet. Po chvíli to vzdal, opřel se zády o masivní dveře a pomalu sklouzl až na zem. Obličej zabořil do dlaní a přemáhal vztek.
Druhý den ráno ve Velké síni našel na svém obvyklém místě v koutě u zmijozelského stolu, kde vždy sedával, podlouhlý balíček, na kterém bylo úhledným rukopisem napsáno jeho jméno. Když ho rozbalil, vypadla z něj jeho hůlka. Podíval se směrem k nebelvírskému stolu. Setkal se s letmým Blackovým pohledem, na pouhou vteřinu a pak už si ho Black nevšímal a hlučně se bavil s ostatními tyrany. Snape zasunul hůlku do hábitu, s nechutí odstrčil snídani a zvedl se k odchodu.

***
Severus se nadále stýkal s Lily, navzdory tomu, že Potter ho za to s těmi svými úchylnými kamarády systematicky pronásledoval a způsoboval mu bolest, ponížení a potupu. Lupin se jejich ponižujícího týrání většinou neúčastnil a pokud ano, ne aktivně. Vždy se radši díval jinam, anebo dělal, že si čte. Pettigrew byl zákeřný, ale pěkně tupý a slepě oddaný Potterovi.
Zato Black se od Pottera nehnul ani na krok. Snape ho nenáviděl téměř tak silně, jako Pottera. Nenáviděl ho kvůli tomu, že bolestně zranil ty křehké city, které Severuse k němu pojily. Jen zřídka kdy se k němu v životě někdo zachoval trochu hezky a díky přátelství se Siriusem tehdy poznal, že život může být i krásny. Black ale zničehonic všechno zpřetrhal.
Snape se stal zranitelným a zahořkl. Hluchý a slepý ke všemu hýčkal si své jizvy na duši. Svoji bolest a zatrpklost si léčil a vybíjel tím, že je dráždil a provokoval. Věděl přesně, co na Pottera platí.
I za cenu ponížení, zmlácení, či týrání schválně vyhledával společnost Lily a když tím Pottera rozpálil do běla, těch pár krvavých šrámů a modřin na těle mu za to stálo. Každou chvíli byl někdo z nich na ošetřovně, potlučený, pohmožděný, nebo se zlomenou kostí. Madam Pomfreyová už zcela oprávněně hudrovala, že ještě nikdy nikdo netrávil na ošetřovně tolik času, jako Potter, Black nebo Snape.Vyhrožovala, že už o řekne Brumbálovi.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.