Do náruče smrti - 3

29. ledna 2010 v 20:29 | Styx |  Do náruče smrti
3. kapitola

s
,,Budete se muset co nejrychleji vrátit do Bradavic, Severusi. Samozřejmě za přísných bezpečnostních opatření. I když Voldemort nemá ani tušení, že jste naživu, musíte se i nadále skrývat."
Brumbál ráznými kroky přecházel od jednoho rohu místnosti do druhého a zpátky.
,,Voldemort se pokouší narušit zvenčí Harryho mysl a prorazit do ní. Pokud se mu povede vidět a slyšet to, co on, Harry se může stát jeho tajnou zbraní. Nevím, jak dlouho mu ještě Harry dokáže vzdorovat. Musíte okamžitě začít se soukromými hodinami nitrobrany."
Severus pozoroval rozžhavené uhlíky ve vyhasínajícím ohništi a zamračeně poslouchal zprávy o hrozícím nebezpečí. Sirius stál zachmuřeně opodál, ruce nacpané v kapsách kalhot a nohou urovnával třásně na koberci.
,,Jak si přejete. Začneme hned zítra," chladně odpověděl Severus.
Opanoval ho nepříjemný pocit, že se vrátí na místo, kde před časem vypustil duši. Necítil se ještě připravený.
,,Děkuji Vám, Severusi. Buďte opatrný," starostlivě dodal Brumbál, vykročil k odchodu a byl pryč.
,,Zdá se, že nám začínají opět krušné časy," konstatoval Sirius smutně, přistoupil blíž k Severusovi a opřel si hlavu na jeho rameno. Severus pořád zamyšleně hleděl do krbu.
,,Obávám se, že ten spratek nezvládne ani základy nitrobrany a už vůbec ne, aby dokázal svoji mysl před Pánem Zla úplně uzavřít," chmurně přemýšlel nahlas Severus.
,,Tohle o Harrym neříkej. Je to šikovný a bystrý kluk," zastával se svého kmotřence Sirius.
,,To vidíš ty. Já ho učím už léta a znám ho lépe, než ty. Je namyšlený a arogantní, jako jeho otec, nijak zvlášť chytrý, provokuje, neustále porušuje školní řád, naparuje se, je drzý. To má být náš zachránce světa," pohrdlivě prsknul Severus.
,,Severusi, když ho budeš denně učit, zvládne to, uvidíš."
,,Denně s Potterem?" Severus pozvedl obočí nad jedním okem. ,,Asi budu zvracet," znechuceně se zatvářil, až svým výrazem vyloudil slabý úsměv na Siriusově obličeji.
,,Jdu si zabalit," ukončil dialog Severus a hlasitě prásknul za sebou dveřmi.

***
,,Vstaňte!" vyštěkl ostře Snape. ,,Tak vstaňte! Necháváte mě volně vstupovat do vaší mysli. Dáváte mi do rukou zbraň!" vztekle stiskl úzké rty, dlouhými kroky proběhl učebnou k ležícímu Harrymu, zlostně ho popadl za rukáv hábitu a vytáhl na nohy.
,,Soustřeďte se, Pottere. Braňte se! Legilimens!"
Snape zaútočil dřív, než se Harry stačil připravit k obraně.
Harrymu najednou probleskla jizvou nepředstavitelná bolest. Měl pocit, že mu někdo chce vyrvat mozek z hlavy. Vytřeštil dokořán oči na Snapea, mířícího na něj hůlkou.

Voldemort stál v majestátném postoji uprostřed trůnního sálu. Ruce doširoka rozpažené, s roztaženými dlouhými prsty, vybělenou lebku zakloněnou dozadu, záda prohnutá do oblouku, jako luk, krutá ústa dokořán otevřená, s dlouhým hadím jazykem, vystrčeným daleko dopředu. Rudé oči soustředěně upíral přes zdobený strop do nesmírné dálky, maximálně se koncentroval. Zorničky na krvavých bulvách se stáhly do svislých, úzkých štěrbin a jeho vnitřní zrak pronikl do mysli jeho největšího nepřítele.
Zaměřil pozornost na to, co viděl on.
Snape!
Voldemort nevěřil vlastním očím. Přímo proti němu stál Severus Snape, s hůlkou útočně namířenou na něj a se vzteklým výrazem v černých očích.
Zaměřte své myšlenky k obraně, Pottere! slyšel ho, jak na něj řve.
Pak vše najednou prostoupila neproniknutelná tma.
Štěrbiny se roztáhly zpátky do kulatých černých zornic v červených duhovkách. Voldemortovu smrtelně bledou znetvořenou tvář proťala křeč. Nemohl uvěřit, že Snape, kterého nechal chcípat na samém pokraji smrti, žije.
Pak se mu v mysli vybavilo, jak Severuse, ještě jako mladého Smrtijeda, zasvěcoval do tajů černé magie a tajemství nesmrtelnosti. Měl pro něj slabost a ve své slabé chvilce prozradil zvědavému oblíbenci zaklínadlo k uchování duše do viteálu.
Najednou pochopil. Zhluboka se nadechl a z plných plic vztekle zakřičel: NEEEE!
Hlasitý řev se rozléhal po celém polorozpadlém hradě, i mimo něj.

Snape sklonil hůlku k zemi a přiběhl k ležícímu Harrymu. Několikrát ho pleskl po tváři.
,,Jste v pořádku, Pottere?" proti své vůli uslyšel ve svém hlase obavy.
Harry se probíral z bezvědomí, dezorientovaně se kolem sebe rozhlížel a pak jeho zelené oči spočinuly na profesorovi lektvarů.
,,Viděl jsem, kde se schovává Voldemort."
Snape se na něj znepokojeně ve zlém tušení podíval.

***

Harry se neklidně mrskal v posteli a čelo měl celé orosené kapičkami potu. Opět se mu zdál ten živý sen, kterého byl součástí. Jako před tím, když ve snu kráčel ztemnělými chodbami odboru záhad a otevřel zakázané dveře.

,,Musíte ho okamžitě najít, ať je kdekoliv, třeba v samotném pekle!" slyšel Harry temný, silný hlas, plný zlosti a vzteku, vycházející jakoby z jeho úst.
Před ním stál v půlkruhu zástup půltuctu postav v černých pláštích a kápích.
,,Jste mí nejlepší Smrtijedi, elita mé armády, tak doufám, že to ve vlastním zájmu nezkazíte."
Harry uviděl ve svém zorném poli ruku s vyzáblými dlouhými prsty, které do rytmu výhružně poklepávaly na bílou hůlku se složitě vyřezávanou rukojetí.
,,Mistře, jestli je ale pod ochranou Brumbála v Brada…" odvážil se protestovat jeden z hloučku Smrtijedů, ale větu už nedokončil.
,,Námitky nepřijímám, Luciusi."
Voldemort na něj líně namířil hůlku a Smrtijed klesl v trýznivých mukách na studenou černou dlažbu. Svíjel se a sténal v nepředstavitelných bolestech. Ostatní zahalené postavy instinktivně ustoupily krok dozadu.
,,Vycvičil jsem vás tak, že žádné ale pro Smrtijeda neplatí. Uděláte přesně to, co vám přikážu."
Voldemortův rozzlobený hlas se rozléhal po celé dvoraně.
,,Kdo se mi vzepře, seznámí se s celami v podzemí mého hradu do té doby, než dostane rozum. Anebo tam ztrouchniví navěky."
Voldemort byl vzteky bez sebe.
,,A ty nejzatvrzelejší… dám na hraní tady mému drahému Mortiferovi."
Otočil hlavu a podíval se na sotva dospělého černovlasého chlapce s hezkým obličejem, ale nelítostnýma, krutýma očima, stojícího vedle trůnu. Hřbet kostnaté ruky pohladil jemný obličej a ruka sklouzla po rameni k jeho téměř dětské dlani. Na prstu kluka se leskl prsten ve tvaru hada, sám sebe od ocasu polykajícího.
Postavy v kápi strachy sklonili hlavy až na hruď.
,,Ticho!" zahřměl Voldemort a otočil krvavé oči na sténajícího trestaného Malfoye. Odklonil paprsek kletby a zmučená postava přestala kvílet, zkroutila se do klubíčka a těžce oddechovala. Černé leštěné dlaždice se pod jeho dechem zamlžily.
,,Jak jsem již řekl…" vrátil se Voldemort zpátky ke svému původnímu záměru, posadil se do královského křesla a zklidnil hlas, ,,… najdete ho a přivedete mi ho sem. Živého. Jestli ho někdo z vás zabije, pak zabiju já jeho. Počítejte s tím, že se bude určitě urputně bránit a do krve bít. Nic vám nedá zadarmo, vycvičil jsem si ho tak sám."
Voldemort si přejel dlouhým prstem po spodním rtu.
,,Opravdu velká škoda, že mě zradil," řekl potichu a téměř nostalgicky dodal. ,,Měl jsem ho rád."
Olízl si rty.
Rychle se vzpamatoval. Oční víčka se mu zúžila do škvír a tichým, naléhavým hlasem šeptal.
,,Chci ho živého, chci se s ním vypořádat osobně. Chci si s ním před smrtí ještě pohrát, aby mě sám prosil na kolenou o ránu z milosti, chci, aby pochopil, že smrt bude pro něj vysvobození… nikoli trest. Chci, aby jeho umírání bylo bolestivé, brutální a nesnesitelné. Chci, aby moje tvář bylo to poslední, co ve svém mizerném životě uvidí.
Chci… Severuse Snapea."

Harry se prudce probudil ze živého snu a posadil se na posteli, celý promočený od potu. Myšlenky se mu zběsile honily hlavou. Voldemort vynesl nad Snapem ortel smrti a posílá na něj celou smečku Smrtijedů. Přes veškeré nesympatie k profesorovi lektvarů Harry vklouznul do pantoflů a jen tak v pyžamu rychle utíkal z ložnice ztemnělými chodbami hradu k Brumbálovým komnatám.

***
Siriusův obličej brázdil hodně ustaraný výraz a nedokázal skrýt svůj strach.
,,Jak se to jen mohl dozvědět?" nechápavě pořád kroutil hlavou. ,,Budeš muset být teď obzvlášť obezřetný."
Severus se tvářil lhostejně, ale Sirius vycítil, že je to jen maska. Zastíral tím své vlastní obavy a strach. Severus nikdy nedává najevo své vnitřní pocity.
Severus mlčel a byl zahloubán do svých vlastních myšlenek. Žít s vědomím, že Voldemort na něj pořádá štvanici a pronásledují ho jeho vycvičení slídící psi Smrtijedi, není ani pro takového černokněžníka, jako je Severus Snape, moc nadějná vyhlídka na dlouhý kouzelnický život.
,,Nemám dobrý pocit z toho propojení Harryho mysli s Voldemortovou, i když teď se to hodilo," s obavami říkal Sirius. ,,Mohlo by se to obrátit proti nám."
,,Takhle mám aspoň výhodu," přetrhl Severus nit svých myšlenek. ,,Vím přesně, co mě čeká, pokud mě Voldemort dostane do rukou. I když… nejsem si zase tak jist, jestli je to výhoda. Mám se opravdu na co těšit," polkl naprázdno. ,,Stal jsem se druhým nejpronásledovanějším kouzelníkem současnosti. Na černé listině jsem hned na druhém místě za Potterem."
Skvělá vyhlídka.
,,Dokud jseš v Bradavicích, tak se ti nic nestane. Budu sem za tebou často chodit a až to všechno skončí, přestěhuješ se natrvalo ke mně a budeme spolu žít, už navždy. A pak všem řeknu, že tě miluji, ať si každý myslí, co chce," plánoval jejich společnou budoucnost Sirius. ,,Ale teď nesmíš, Severusi, nesmíš za žádných okolností opustit školní pozemky, dokud nebude po všem. Slib mi to."
Kleknul si k němu a políbil mu ruce. ,,Už nikdy nechci zažít tvou smrt. Nikdy."
Modré oči se mu leskly nadměrnou činností slzných váčků.
,,Neboj se o mne, ty romantická duše. Od jisté doby si vážím života," chlácholil ho Severus a prsty přejel po jeho obličeji.
,,Chci, abys mi to slíbil. Chci, abys přísahal. Na moji… smrt," řekl potichu Sirius.
,,Siriusi, to nemůžu…" rázně odmítl Severus.
,,Přísahej!" vyžadoval si Sirius neporušitelný slib.
Severus se mu něžně zahleděl do očí a pochopil ten obrovský Siriusův strach o něj a jeho život, když si vynutil neporušitelný slib za cenu své vlastní smrti. Nemůže ho zklamat.
Byl rozhodnut. Slib neporuší, dokud nebude Voldemort poražen. Políbil Siriuse na čelo.
,,Přísahám," zašeptal.

***

Severus Snape kráčel ztichlými bradavickými chodbami k učebně Obrany proti černé magii. Od té doby, co tady vládla despotickou rukou ta růžová semetrika Umbridgeová, škola připomínala, víc než cokoliv jiného, káznici. Ani za bílého dne nebylo nikde vidět žádné skupinky jindy hlučných studentů. Všude bylo mrtvo.
Snape ťuknul kloubem prstu na dveře a jako duch vešel do přeslazeného, provoněného, růžového kabinetu. S nelibostí pokrčil nos. Zrak mu spočinul na scéně uprostřed místnosti. Umbridgeová zrovna svými miniaturními dlaněmi fackovala Pottera, zjevně z něj chtěla něco vymlátit. Mimoděk se mu nadzvedly koutky rtů nahoru.
,,Volala jste mě?" ozval se po chvilce, když jí dal dostatečný čas k jeho trestání.
Profesorka otočila hlavu k němu a ihned zavřeštěla.
,,Snape, okamžitě mi přineste veritasérum, potřebuji z Pottera dostat jisté informace."
,,Obávám se, že jste všechny moje zásoby spotřebovala na výslechy studentů," říkal monotónním hlubokým hlasem Snape. ,,Pokud ho nechcete otrávit… a ujišťuji vás, že kdybyste chtěla, měla byste moje vřelé sympatie… tak vám… nepomohu," zvedl jedno obočí, zavlál pláštěm a otočil se k odchodu.
,,ON má Tichošlápka!" zakřičel za ním rozrušený Potterův hlas.
Snape se zastavil ve dveřích.
,,On má Tichošlápka… tam, kde se schovává!" naléhavě se mu Potter snažil předat skrytou indicii.
Snape stál zaraženě na prahu a myšlenky se mu zběsile honily hlavou.
,,Co to má znamenat?" vřískala Umbridgeová.
Snape se velice pomalu otočil a pronikavým zrakem pohleděl přímo do Harryho vytřeštěných očí. Nitrozpytem vstoupill do jeho vzpomínek.

,,Mám s ním nevyřízený dluh, který musí splatit "obrovským prostorem se nesla ozvěna dominantního hlasu. ,,Přivedeš mi ho sem."
Sirius klečel spoutaný na studené černé dlažbě. Ve tváři neměl ani nejmenší náznak strachu.
,,To mě radši zabij,"odhodlaně odmítl Sirius.
,,Taky že zabiju," šeptal tyranský hlas. ,,Nejdřív mi ho ale sem přivedeš."
Za Siriusovými zády ze tmy vystoupil černovlasý chlapec. Kruté oči mu svítily v přítmí, jako oči dravce na lovu.
,,Nikdy. To radši zemřu."
,,Jsi hlupák," vysmál se mu temný Voldemortův hlas.
Chlapecká ruka, lehce svírající mahagonovou hůlku se napřáhla. Zaleskl se prsten s hadem, který sám sebe požírá.
,,Crucio!" zazněl povel a přítmí ozářil třeskot odlétající kletby.
Siriuse zasáhl bílý blesk a tvář mu protnula bolestná grimasa. Jeho mučivý křik se odrážel od černě vydlážděných zdí sálu a pronikal až do morku kosti.
Po nekonečných minutách Voldemortovy dlouhé bílé prsty objaly chlapeckou ruku a pomalu ji sklonily. Paprsek mučící kletby se přerušil.
,,To stačí, můj milý Mortifere."
Otočil se na bezmocně ležící, třesoucí se tělo Siriuse Blacka.
,,Přivedeš ho ke mně, dříve, než zemřeš."
Voldemortův šepot se nesl černě vydlaždičkovaným sálem.
,,Přivedeš mi Severuse Snapea. Nebo přijde sám."

,,O čem to mluví, Snape?" ječela Umbridgeová.
Snape odtrhl zrak od Potterových vyděšených očí a lhostejně otočil hlavu na profesorku.
,,To netuším," odpověděl nezúčastněně, temnýma očima ještě na chvíli zavadil o Pottera a definitivně opustil kabinet.
Zavřel dveře a opřel se zády o ně. Spadla z něj maska lhostejnosti a klidu. Chytil se za hruď. Srdce mu divoce tlouklo a ve spáncích bušil šíleně vysoký tep. Lapal po dechu, nemohl se zděšením ani nadechnout. Děsivý strach o Siriuse mu svíral hruď. Můj Sirius… ve spárech Voldemorta…
Ze rtů se mu vydral nesmírně bolestný a mučivý sten. Přinutil se zachovat si chladnou hlavu. Horečně přemýšlel. Musí ihned zburcovat Fénixův Řád. Hořce zalitoval, že dal neporušitelný slib a nemůže jít sám Siriuse zachránit.
Odlepil se ode dveří a rozeběhl se tmavou chodbou.

Voldemortovy zorničky se ze štěrbin roztáhly zase do kulatého tvaru a jeho vnitřní zrak, doteď spojený s Potterovou myslí, se zastřel tmou. Rudé oči upřel na zkroucené, těžce oddechující Siriusovo tělo. V kostnatých prstech sevřel svoji hůlku a pobaveně si s ní hrál.
,,Doufám, že lest se vydařila a Severus padne do pasti," promluvil spokojeným hlasem k tělu, ležícímu mu u nohou. ,,Varoval jsem ho, že láska nemá místo v citech Smrtijeda. Neposlechl mě."
,,Nikdy ho nezlomíš," posměšně se zasmál Sirius.
,,Ten ubohý zrádce přijde na pomoc svému milovanému příteli. Chudák, ještě netuší, že pozdě."
Voldemort se hlasitě rozesmál a jeho štěkavý smích se zabodával až do mozku. Štěkot najednou ustal. Voldemort se s přivřenými víčky podíval dolů na zem a líně pronesl.
,,Už tě nepotřebuji, Blacku."
Avada Kedavra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.