Až na krev - 4

29. ledna 2010 v 20:16 |  Až na krev
4. kapitola

s
Je zpátky! Voldemort je zpátky!
Děs a hrůza se šířila do všech koutů země a těžce zasáhla každého, kdo nepatřil ke stoupencům Pána Zla.
Pán Temnoty se podruhé zrodil a povolal své věrné a oddané služebníky, aby ho následovali. Smrtijedi znovu povstali.

Brumbál měl nakonec pravdu. Lord Voldemort se vrátil a jeho moc nad vším byla větší a strašnější, než kdy předtím.
Zlo se plížilo světem.
Snape stál v ředitelově pracovně a očekával rozkazy. Znamení Zla na předloktí se rozpálilo. Voldemort svolával své věrné.
,,Severusi, nemáme moc času, musíte jít, aby Voldemort neměl jakékoliv podezření. Ale varuji vás, dávejte si velký pozor, je to velice nebezpečné," s obavami v hlase mu dával poslední rozkazy jeho vůdce.
,,Jistě. Mohu odejít?"
,,Ještě jsem vás chtěl pověřit důležitým úkolem. Až vás Voldemort propustí, zajděte ihned na velitelství Řádu a řekněte Siriusovi, aby připravil na dnešní večer dům ke schůzi Fénixova Řádu. Po setmění budeme muset naplánovat strategii proti Voldemo…"
,,Pane…" přerušil ho Snape vystrašeně, ,,… já … nemohl by jste poslat sovu?" Snape se od toho dne, co se Sirius vrátil zpátky, vyhýbal schůzím Řádu, aby se s ním nesetkal, nechtěl jitřit starou ránu, svoji ani Blackovu.
Brumbál se zkoumavě zahleděl do černých očí. Snape vůbec neměl zapotřebí, aby si Brumbál přečetl obsah jeho myšlenek a na nitrobranu teď neměl sílu. Sklopil zrak.
,,Všechny sovy jsem poslal se vzkazy o dnešní schůzi členům Řádu a bystrozorům. Není tady ani jediná. Takže nezbývá, než…"
,,Mohl byste třeba…" skočil mu do řeči Snape.
,,Severusi, neztrácejte čas. Jděte," napomenul ho naléhavě ředitel. Tón jeho hlasu byl o poznání hlasitější.
,,Ale, pane…" zaprotestoval ještě chabě.
,,Tak už běžte!"
,,Zajisté, pane," rezignoval Snape a rychlým krokem odešel z pracovny.
Brumbál se za ním díval přes obroučky brýlí a slabě se pousmál.

***

Snape už hodnou chvíli přešlapoval před Blackovým domem. Setkání s Pánem Zla, ze kterého se teď vracel, byl jen slabý odvar toho, které ho čekalo teď. Nakonec uznal, že tady nemůže postávat věčně.
Zamumlal zaklínadlo a sáhl po rezavé klice. Dveře se s šíleným vrzáním otevřely a Snape vstoupil do tmavé chodby. V horním patře spatřil světlo, dopadající na protější zeď z dokořán otevřených dveří. Zamířil ke schodům a vystoupal po nich do poschodí.
,,Blacku," zavolal a zůstal stát za dveřmi. Byl rozhodnut odevzdat mu vzkaz mezi dveřmi a pak rychle odtud vypadnout.
V kuželu světla na zdi se objevil stín postavy. Snapeovi se sevřel žaludek.
Black vyšel z pokoje a když uviděl Snapea, ztuhl. Rychle se vzpamatoval. Jeho pohled zněžněl. ,,Pojď dál… Snape," oslovil ho stejně neosobně, jako on jeho a rukou mu pokynul směrem do pokoje. Měl na sobě jen černou košili a kalhoty. Snape neochotně přiznal, že byl stejně krásný, jako před lety.
,,Jen jsem chtěl…." zakoktal s předstíraně chladným klidem Snape a navzdory svému rozhodnutí vešel dovnitř.
Zastavil se uprostřed místnosti a rychlým pohledem se rozhlédl.
Pokoj se zcela lišil od ostatních částí domu. Byl čistý, uklizený, zařízený starožitným nábytkem. Zcela určitě tady Black tráví veškerý svůj čas, pomyslel si. Naučeným pohybem ruky přehodil přední část černého hábitu přes rameno dozadu a zahalil se do něj. Chránil si své impérium.
Stáli proti sobě, navzájem se pozorovali, pohledy zkoumavě upřené na sebe a ani jeden nedokázal zjistit myšlenkové pochody toho druhého. Snape nepoužil nitrozpyt, nemohl se soustředit, byl až moc rozrušený a nervózní, i když navenek si zachovával image mrazivé neproniknutelnosti a rezervovanosti.
Black utrápeně poznal, že Snapea služba Zlu změnila, byl studený, jako zdi bradavického sklepení. Chlad z něj sálal i přes tu vzdálenost, co je dělila. Slabý, bezmocný a vystrašený kluk, kterého s láskou ochraňoval, se během let přerodil do nepřístupného a uzavřeného čaroděje, neschopného citu, pečlivě se mazlícího svým kultem mučedníka. Už není nic, jako dříve.
Jeho démonický zjev ho však nezkrotně dráždil. Dusil v sobě neovladatelnou touhu po něm, každičký sval v jeho těle se chvěl. To, že se ovládal, považoval za největší výkon svého života. Bál se, hrozně se bál, že odejde.
,,Mohu ti něco nabídnout?" přerušil ponurou atmosféru, napjatou k prasknutí Black a přistoupil ke stolu s nápoji. Nalil do dvou sklenic jiskřivé víno a elegantně mu podal skleničku. Sám se napil.
Snape gestem ruky rázně zamítl. Hlubokým sametovým barytonem odevzdal vzkaz od Brumbála a … otočil se k odchodu.
Potřeboval co nejrychleji opustit Blackovu přítomnost. Nikdy nedával najevo své city. Teď s ním zmítaly, jako strom ve vichřici. Patnáct let mu nestačilo na to, aby přestal Blacka milovat a přesně tolik na to, aby na něj zapomněl. Pouto jeho lásky k němu bylo silnější, než Voldemortovo Znamení zla. Nenašel ale v sobě odvahu vzít do náruče to milované tělo, dotknout se prsty ušlechtilého obličeje, políbit smyslné rty.
Black se díval za ním smutnýma očima. Se Snapem odcházel i jeho život. V prsou cítil obrovský tlak, jako by mu jimi prošla smrtící kletba.
Snape došel ke dveřím a zastavil se. Chvíli stál zaraženě na prahu. Najednou se prudce otočil, dlouhé vlasy mu zavlály a spadly do očí a rychlými kroky se vrátil k Blackovi.
Prudce zmáčknul jeho obličej do svých dlaní, až Black vydechl bolestí a divoce se přisál na jeho překvapené rty. Blackovi vypadla sklenička z ruky a roztříštila se na dřevěné podlaze. S rozšířenými zorničkami vyjeveně pohlédl do onyxových očí. Snape se nedokázal odtrhnout od těch plných rtů, vonících po kvalitním víně. Black lapal po dechu, ale Snape ho líbal dál a dál, jako o život, zasáhl svými chtivými rty každičký centimetr milované tváře. Neměl v úmyslu přestat.
Black se vzpamatoval, pustil z uzdy svou touhu a dal volný průchod svým těžce ovládaným vášním. Zabořil své rozklepané prsty do havraních vlasů a sevřel je bolestivě v pěstích a divoce oplácel Snapeovi jeho polibky.
To, co jim oběma bylo patnáct let odepíráno, teď vyvřelo na povrch a vybuchlo ve víru nezkrotných vášní. Jejich duše konečně splynuly v jednu.
V návalu neovladatelné žádostivosti Snapeovy ruce rychle rozepnuly Blackovi kalhoty a stáhly je až na kolena. Prsty se dotkly ztopořeného penisu. Oba najednou hlasitě vydechli.
Snapeova ústa se odtáhla a v rychlém pohybu otočil Blackovo tělo zády k sobě a ohnul přes stůl. Rozklepanými prsty osvobodil vlastní erekci z úzkých kalhot, naslinil prsty a nahmatal Blackův anální otvor. Jeho dlouho potlačovaný chtíč byl tak silný a neudržitelný, že se ani nesnažil trochu ho připravit a roztáhnout. Sliny musí stačit.
Ujal se aktivní role. Nasměroval špičku svého penisu k otvoru a přitlačil. Z obou úst se vydral bolestivý sten. Snape překonal počáteční odpor a plynule začal přirážet. Nedbal na bolest a myšlenky soustředil jen na to, že se léta potlačovaná neskonalá touha po Siriusovi teď naplnila a on se pohybuje přímo v něm. Jen doufal, že to Black cítí stejně. Bolest pomalu odezněla a celým tělem se mu rozlila vlna slasti.
,,Siriusi… chci tě moc… toužím po tobě …" blábolil nesmysly proti své vůli. Pevně obejmul Blackovy boky a začal udávat rychlejší tempo. Siriusovy nádherně smyslné vzdechy ho přiváděly do extáze. ,,Miluji tě… nikdy jsem nepřestal…" slyšel Snape sám sebe šeptat své skrývající tajemství, nedokázal se ale tomu ubránit. Zrychlil.
Black se pevně chytil stolu. Snapeovy divoké nárazy na hranici bolesti a rozkoše byly tak silné a prudké, že nedržet se, tak by se mu podlomila kolena. Snapeova vyznání ho hluboce zasáhla a potěšila ještě více, než jeho divoký útok na jeho tělo. Hlasitě sténal nekonečnou slastí a všemi nervy v těle vnímal Severuse ve svých útrobách. Merline, jak často o tomhle snil, jak často po tom neskonale toužil.
Ďábelské tempo se ještě zrychlilo s přicházející vlnou vyvrcholení. Black sevřel rohy stolu, až mu zbělaly klouby na hřbetech rukou. Láhve a sklenice tančily na leštěné desce. Snape s hlasitým projevem ještě několikrát přirazil až na doraz a dostal se za hranici, kde už mozek nemyslí. Přitlačil své slabiny k Siriusově zadku, až se posunul stůl a prudce vystříkl do jeho útrob. Zakřičel jeho jméno. Pár lahví a skleniček popadalo na zem a rozbilo se.
Black cítil, jak se mu nitro těla zaplňuje horkým produktem Snapeova chtíče a stimulovalo ho to k jeho vlastnímu orgasmu. Ejakuloval se jménem Severuse na rtech na stůl přímo mezi zbylé sklenice a klesl na lokty. Snape zůstával nadále v něm, lehl si na jeho záda a hlavu zabořil do jeho šíje. Setrvali takhle spolu dlouho, hlasitě oddechujíce a ani jeden se nemohl nabažit těsné blízkosti těla toho druhého.
Snape se vzpamatoval první. Schoval svůj povadlý penis, zapnul kalhoty a provinile se podíval na Blacka, jakoby se styděl za svůj výbuch vášně. Ustoupil krok dozadu a urovnával si pomačkaný hábit. ,,Blacku, asi jsme se oba zbláznili," konstatoval suše hlasem, chladným jak lednové jitro. Už to byl zase ten studený Snape.
Black se usmál, natáhl si kalhoty a botou odstrčil střepy pod stůl. Nalil víno do dvou čistých skleniček a jednu podal Snapeovi. ,,Na naše… divoké… setkání."
Pozvedl ruku.
,,Na lepší časy," zamumlal Snape.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.